Je pro nás jako stát lepší spolupracovat a spoléhat se na někoho, nebo fungovat samostatně?

V dnešní době už dost dobře nelze fungovat samostatně.
Spolupráce je potřeba a je žádoucí.
Jiné to už je se spoléháním se na kohokoli. To už zavání závislostí a to už není nic moc 🤔😒

Není to jednoduché, protože určitě se na to dá dívat několika způsoby. Pro příklad, určitě se nedá spoléhat na někoho jiného, cizího (jiný stát) v oblasti bezpečnosti a podobně. Jako například armáda. Žoldnéřská vojska a sliby/dohody (o vojenské spolupráci-pomocí v nouzi) se vždy ukázaly jako chybné, nedostačující. Pouze například dobré jen coby pomocné složky k vlastním spolehlivým silám. Výhoda a jistá výpomoc – ale jen pro stálou a vlastní (loajální) armádu. Jinak se takhle na cizí nemůže spoléhat, nedá se na tom stavět. Pojednává o tom i Machiavelli.

Ale z jiných oblastí je to nejen žádoucí a potřebné, ale i nezbytné, protože to na spolupráci funguje. Zakládá si to na tom. Ale to neznamená, že jsme jako stát na někom vyloženě závislí. Nebo spíš, pokud my jsme závislí na jiném, tak on je na nás. Vzájemně symbiotický a prospěšný vztah. Jako volný obchod a podobně. Protože jinak to ani dobře nefunguje a nelze se spoléhat sám na sebe. To končí vždy nějakou krizí, nemluvě o samotném průběhu, který není nikdy ideální a nemá prostor se vyvíjet. Ono totiž pak jen stagnuje nebo vyloženě upadá. Na samostatnosti, protekcionismu staví komunismus/so­cialismus (nefunkční ekonomika, nereálné představy, utopie, bída, často i hlad nebo minimálně nedostatek – všeho).
V tomto smyslu fungovat samostatně nezahrnuje ono „fungovat.“ Protože ono to nefunguje, když se nespolupracuje. Z pohledu té ekonomiky: tady na našem území nevypestuješ něco, čemu se daří v jiných krajích s jiným podnebím, podobně tu nevytežíš ani nezískáš nebo nezpracuješ něco, co tu není nebo čeho je tu nedostatek. To platí i pro jiné státy/oblasti v těch jiných podnebích a podmínkách. Tam se zase nedaří něčemu a není tam něco, co může být tady. Stručně: oni dováží sem (a jinde), my dovážíme tam (a jinde). Ať už hotové výrobky/produkty nebo jen části, které se pak zpracovávají a umožňují a rozvíjejí podnikání, jakož i celkové bohatství státu a lidu. A dá se to brát různě, protože každý stát leží jinde, na něčem jiném u něčeho jiného. Není to jen o podnebí, zahrnuje to všechno. Stát, který nemá žádné zásoby ropy asi těžko bude stavět na ropnem průmyslu. Vnitrozemský stát i s malými řekami nebi stavět na námořník obchodu. Nevytežíš ani nezpracuješ kovy, které tu nejsou. A tak dále.
Něco co by tady bylo nemožné nebo vysoce nákladná je v jiném státě zcela běžné a levné (díky podmínkám). Tak se to doveze tady a prodá, protože je to výhodné. Co státy samý nepotřebují a čeho mají dostatek to prodávají jiným a tak by to měl dělat každý stát.

Upravil/a: Daidal

O tom, co je správné vždy a všude rozhoduje situace která se neustále mění, náboženství se snaží, aby se nic neměnilo, a proto vznikla politika která se nebojí změn, jde o to aby nám vládli profesionálové co nelžou a nekradou.

Já jen vím, že pokud je člověk jako jednotka nezávislý/soběs­tačný, tak ho stát nepotřebuje a patřičně na něj pak kálí. Odpověď si z těchto FAKTŮ vyvoď sám.