Jak to bývá s posuzováním úmyslu u velmi hloupých lidí?

Otázka je naprosto nesmyslná: člověk „s IQ 40“ bude mít „opateru“, prostě omezenou způsobilost k právním úkonům, opatrovníka, bude bydlet v „ústavu šlechtičen“ a bude ho doprovázet „opečovatelka“­. 🤦‍♀️

V reálu se nebudeme bavit o člověku „s IQ 40“, protože takový člověk bude trestně neodpovědný prima facie, beztak bude někde v útulku pro hlavaté barony, v „ústavu šlechtičen“, a když by i tak něco vymastil, tak bude přestěhován do jiného „ústavu šlechtičen“, z „ústavu šlechtičen“ pro „barony“ do „ústavu šlechtičen“ pro „vikomty“, no. 🤦‍♀️

Budeme-li se bavit o jedinci s intellektem dostatečným na to, aby byl za své konání trestně odpovědný, řešit se to bude reálně. Když bude lapen, takový blb se, většinou, přizná. V rámci vyšetřování bude vyslechnut, a v takových případech už, většinou, bude přibrán znalec z oboru psychologie a / nebo psychiatrie k posouzení jeho duševního zdraví už v rámci přípravného řízení. Ten s ním stráví nějakou hodinu, blb mu bude odpovídat na otázky, na základě toho vypracuje znalec znalecký posudek.

Na základě znaleckého posudku policejní orgán rozhodne, předloží to dozorovýmu zástupci státnímu, dozorový zástupce státní posoudí, a podle toho bude. Pokud budou stran zavinění důvodné pochybnosti, věc beztak skončí před stolicí soudní a předseda senátu usnesením přibere znalecký ústav, nebo nařídí pozorování čince v psychiatrické nemocnici. Na základě toho bude revisní, nebo další, znalecký posudek, a na základě toho soud rozhodne. Tečka. Celý příběh! 🙄🙈

Tak slušně omluvit se IMHO dokáže i dement, že 🤔

Od toho jsou odborníci, případně soud. Nikdo z nás to neposuzuje a ani nemůže.