Je silnější sexuální pud, nebo pud sebezáchovy?

Dle mého pud sebezáchovy. Ale jistě jsou lidé, u kterých je to naopak…

Tohle jsou dva naprosto dominantní pudy, esenciální pro přežití, život a motivaci (asi ke všemu). Proto může být těžké vybrat, který je silnější. Byť já osobně bych řekl, že ten sexuální – protože z toho v podstatě pramění všechno. Jen přečti něco od Freuda, i podvědomě je vše jen o pohlavním styku :D A byť někteří pozdější psychologové (už včetně Junga – který je lepší než Freud) plno z toho vyvrátili nebo alespoň vytvořili jiné teorie, tak v zásadě roli pohlavní pudu a obecně sexu nějak nesnížili.
A vůbec je sexuální síla asi ta jedna z nejsilnějších (je ovšem chyba si to spojovat vyloženě se sexem). Tedy na té biologické úrovni (tím i na ostatních, protože se od této odvíjí), je sexuální pud asi o něco silnější.
On ten pohlavní pud a sexuální energie, souvisí asi snad opravud se vším, co děláme, jací jsme, kde jsme apod. – i když to třeba zrovna ani nesouvísí přímo se sexem (a není zde ani očividná spojitost). Je to totiž obří síla a je vlastně ve všem… Je základní, primární.

Pud sebezáchovy je pak vše, co souvisí se základními fyz. potřebami; jídlo, pití, spánek, bezpečí (ideální prostředí) a pak taky, jak se zachováme v různých situacích, třeba při nebezpečí (útěk X útok). Prostě sebezáchova. Mnohé z toho se dá ale docela „snadno“ ovládat (něco snadnějí, něco hůř, ale dá se) nebo vědomě potlačit (byť to třeba může vést k velkému nepohodlí nebo až třeba ke smrti). S pohlavním pudem se dá taky pracovat (a využívat jej) ale v podstatě se ho nedá zbavit a vyloženě ho potlačit. Je extrémně zakořený a je v samotné podstatě bytí (dokonce i u asexuálů).
Nutno si však uvděomit, že obojí vlastně stojí na tomtéž, tedy na přežití. Pud sebezáchovy se v určitých ohledech stará o zachování a nepoškození naší individuální bytosti, kdežto sexuální pud se stará o celkové zachování nás (našich genů, genetických informací) a druhu a života jako takového – byť samozřejmě toho zahrnuje a znamená víc. Takže svým způsobem je pud sebezáchovy spíše „krátkodobý“, dočasný a související s nějakými okolnostmi a momentálními potřebami, ale takový pud pohlavní, ten přesahuje i naši osobnost, momentální stav a bytost – a jde daleko du budoucna, založený na dlouhodobém hledisku.

Oba taky souvisí se smysly, se kterými pracují, ale takový sexuální pud překonává i ty smysly a není na nich závislý (oproti sebezáchově – která na nich více lpí). Pohlavní pud je v podstatě taky o sebezáchově – jen trochu víc, neboť přesahuje i nás samotné. Celý život je v podstatě o rozmnožování (podvědomě) – zachování z dlouhodobého/trva­lého hlediska. Což je dokonale promítnuto i v psychologii a osobnosti každého jednotlivce. Ano, někteří lidé nejsou schopni mít sex, nebo mít děti nebo je jen nechtějí, ale to s tím vlastně ani nesouvisí a vůbec to nesnižuje význam a sílu sexuálního pudu a sexuální „energie“ (síly, motivace, smyslu, atd). Sexuální pud, či „síla“ se taky často bere jako obdoba vitální, životní síly, tedy té životní energii, díky které žijeme, máme sílu a celkovou energii. A daleko od pravdy to nebude (sexuální energie = hadí síla = čchi/prána apod. A byť to jsou pojmy filozoficko-náboženské z východních kultur, v podastatě nemají daleko od psychologie, která navíc se sexuální i vitální silou/energií pracuje ve velmi podobném duchu).

Upravil/a: Disraeli

Rozhodně sexuální, u člověka je to nejsilnější pud!

Člověk nemá „období říje“, jako jasně, jaro, podzim, jako u jiných živočichů nějak funguje, ale člověk může celý rok, jiná zvířata, většinou, nikoli.

I sexuální pud se dá potlačit, transformovat. Ovšem pud sebezáchovy lidé potlačují obvykle častěji, a když se nad tím tak zamyslíš, oproti potlačení sexuálního pudu to je mnohem snazší: prostě si stačí něco nalhat. A je to!

Jak u koho.

V každém filmovém zpracování se nejdřív utíká před manželem.

Vždyť je to totéž, tentýž pud 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

A co když budeš v situaci, kdy ti řekne, když mi to neuděláš, tak tě zabiju. A bude silnější než ty.