Je život predeterminovaný?

Ne, viz kvantová fyzika a její probabilismus.

Toto je filosofická otázka, na ktorú neexistuje jednoznačná odpoveď. Názory sa líšia, niektorí ľudia sa domnievajú, že osud je predurčený a nemôžeme ho zmeniť, zatiaľ čo iní veria, že máme voľnú vôľu a naše rozhodnutia a činy ovplyvňujú náš život. V mnohých náboženstvách a duchovných učeniach je predurčenie dôležitým konceptom. Veda sa zameriava skôr na príčinu a následok, pričom predpokladá, že náš vivot je výsledkom našich rozhodnutí a akcií, aj keď genetika a životné prostredie tiež hrajú rolu. Diskusia o predetermino­vanosti versus voľnej vôli je jednou z najstarších v filosofii a naďalej je predmetom intenzívneho skúmania a debaty.

Predeterminovaný nebo predestinovaný?

Aby na otázku bylo lze s to odpovědět v aristotelské jednotě, musí se vypořádat jak predestinace, tak predeterminace.

Predestinace je domněnka, je tedy stejně dobře možná, jako nemožná; predestinace je učením zejména některých křesťanských denominací (kalvinismus, jansenismus …), hinduismu a buddhismu. Vychází z thesis, že spása, nebo další osud po smrti v rámci převtělení, atp., jsou určeny dopředu, že Bůh / božstvo znají to, jak člověk dopadne, už když se narodí, avšak poněvadž to nezná člověk sám, má žít co nejctnostněji (přičemž co to obnáší se už liší konfese od konfese). Prokázat to nelze, vyvrátit to nelze, je to, tedy, domněnka.

Predeterminace je objektivní materiální pravda. Člověk je predeterminovaný – genetickou zátěží, kolektivní identitou, úrovní společnosti, etc. etc. etc. Na něm však je, jak se k těmto skutečnostem postaví, zda-li jej ubijí, nebo jej posílí. Všecko ostatní je domněnka.

Predeterminace nevylučuje predestinaci, predestinace nevylučuje predeterminaci. Predeterminace (objektivní) může mít smysl ve stanovení překážek, které má jedinec překonat, aby se dostavil predestinovaný výsledek. Ale protože predestinace je domněnka a příčiny predestinace nejsou vypořádány taxativně, celá thesis je domněnkou.