Kdo dostane pokutu, pokud není cestující v autě připoután, pokud se jedná o dítě?

Filip84

1. Výklad ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž je povinností řidiče zajistit, že přepravované osoby použijí zádržný bezpečnostní systém i mimo případy, v nichž mu tuto povinnost zvlášť ukládá zákon či v nichž vyplývá z nemožnosti splnění této povinnosti přepravovanou osobou, je ústavně nekonformní. V případě nedbalostních trestných činů proti životu a zdraví tímto výkladem dochází i k porušení čl. 39 Listiny, neboť je při něm spatřováno naplnění znaku objektivní stránky jejich skutkových podstat v porušení povinnosti řidiče, ačkoliv při ústavně konformním výkladu o takové porušení povinnosti nejde.
2. Z hlediska trestní odpovědnosti se však tento právní závěr uplatní pouze tam, kde by protiprávnost jednání řidiče byla dovozována pouze v tom, že nezajistil použití bezpečnostního pásu přepravované osoby. Jestliže se na následku dopravní nehody podílí jak protiprávní jednání řidiče, tak protiprávní jednání poškozeného spočívající v porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, bez něhož by došlo pouze k mírnějšímu následku, toto protiprávní jednání poškozeného zásadně příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním řidiče a tímto těžším následkem nepřerušuje.
3. Uplatnění diskrece při ukládání trestu, děje-li se v zákonných mezích, nelze považovat za nesprávné hmotněprávní posouzení. Nepřiměřenost trestu tak zásadně nemůže naplňovat dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Ten by námitkami brojícími proti trestu mohl být naplněn jen tehdy, bylo-li by rozhodnutí o trestu nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nacházelo-li by se mimo zákonná kriteria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu, či bylo-li by založeno na skutkovém stavu stiženém stejnou vadou, která by zakládala dovolací důvod, jednalo-li by se o otázku viny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 492/17, ze dne 17. 4. 2018

Víte, to, že je něco v zákoně napsáno, dokonce i to, že to je platné, vůbec neznamená, že to je účinné, a i když je to napsáno v zákoně, je to platné a je to účinné, tak to vůbec neznamená, že je to každý povinen konat za všech okolností.

Řidič má, k osobě mladší 3 let, a to pouze v jiném vozidle, než kategorie M2 a M3, povinnost zajistit její připoutání. Jistě, pokud v tom autě nebude sedačka, ačkoli má být, tak se není o čem bavit, ale jinak je třeba hledat ústavně konformní výklad.

Pokud nebude řidič blbý, tak řekne, že fakana před cestou připoutal a poučil, že má ten šrák mít, a že ve zpětném zrcátku na šráky fakana nevidí, a jako řidič je povinen se věnovat řízení, ne fakanům na zadním sedadle.. Že děcko tvrdí opak? Tvrzení proti tvrzení, to není důkaz.

Ani povinnost něco zajistit není absolutní, to by pak vedlo k tomu, že by fakany, v podstatě, nešlo přepravovat v autě, pokud by tam vedle nich neseděla nějaká herdekbaba s rákoskou.

Filip84

zjentek: Právo všelidovou „logikou“ neoplývá, myslet v právu „všelidovou“ logikou znamená stoprocentní jistotu vymyšlení koniny.

Ametyst

Právo často žádnou logikou neoplývá. Jde o to někoho exemplárně potrestat nebo udělat ze života mizerii. Když jsem v právu, ale to právo mi nemá kdo zajistit, je mi houby platné. Mám právo na zubní ošetření, ale není zubař. Moje smůla, a s takovým právem si mohu vytřít rohožku.

zjentek

A že jede malý děcko na kole po chodníku? No tak ať mu gumy blafnou pelikána woe, i když je to holčička. Jako CO s ním chceš udělat? Zabavit mu kolo? Poslat ho do ostrýho provozu na cestu?