Kdybychom měli strašný hlad, tak bychom se pak vlastně nebáli smrti?

Není.
Zašel by hlady.....
Smrti by se člověk bál, snědly by se slabší kusy..... , aby se udržel při životě.

Upravil/a: da ny

Definuj „strašný“.
Smrti se paradoxně nebojíš v okamžiku, kdy už víš, že přichází a že je nevyhnutelná. V takové situaci lidé vždy cítí až podivně stoický klid a smíření (zřejmě proto, že zmizí pud sebezáchovy a oni tuší, že jdou do jiného světa, kde duši bude volněji). Takže smrti se nebojíš v okamžiku, kdy (ale teď myslím doslova) již umíráš hlady.

Bláboly. Z hladu. Nebo moc hulíš.