Na jakém principu funguje to, že proutkař najde vodu, příp. hloubku, kde se pramen nachází?

Zkuste si pročíst odkaz.
http://zivotni-energie.cz/prou­tkareni-sila-mocneho-podvedomi.html

Proutkaři a lidé, kteří na proutek věří, si jeho pohyb většinou vysvětlují takto: Voda či jiné látky včetně kovů vysílají ze země záření či jiné signály, které působí na proutkařovu psychiku, a ta své signály přenáší na proutek. Dříve byl často rozšířen názor, že nějaká neznámá síla působí přímo na proutek v rukou proutkaře. Byly konstruovány různé přístroje s kyvadélky v skleněných krytech a podobné, ale bez výsledku. Dnes většina proutkařů souhlasí s názorem, že proutkem pohybují, byť nevědomky, oni sami. Určitě existují i podvodníci, kteří proutkem hýbají zcela vědomě.

Při hledání je důležitý mentální dotaz. Říkáme mentální, protože není skutečný, ale vytvořený myšlenkou. Mnoho proutkařů při hledání myslí na hledaný předmět. Když hledají vodu, myslí na vodu, hledají li zlato, tak myslí na zlato. Pokročilejší pak zkoušejí hledat na dálku, třeba pomocí malého kyvadla nad mapou.

Mám osobní zkušenosti s proutkařem, který určil, kde kopat studnu. Našel na zahradě dvě místa, na jednom byla voda hodně hluboko, na druhém výš, ale bylo třeba studnu vrtat, nikoliv kopat.

Dovolím si Annas doplnit o to, že proutkaři patří do skupiny tzv. senzibilů, to je lidí, kteří svou činnost provozují na základě mimosmyslového vnímání. Racionální vysvětlení pro jejich činnost skutečně neexistuje. Přesto mají vysoké procento úspěšnosti.
Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které nejdou materiálním způsobem pojetí světa pochopit. Přesto fungují.

Racionální vysvětlení neexistuje, ale někteří(!) dokáží vodu skutečně najít.
Jak, to ale nevím, určitou roli bude hrát zkušenost, ale co k ještě k tomu..:-D

Je to jednoduché – proutek(nebo podobná pomůcka) ZOBRAZUJE reakci svalů a těla na magnetismus země. Na každou změnu podloží tělo reaguje a „proutek“ je indikátor. Většina lidí se to může naučit, jde jen o to najít učitele.

Vysvetlenie by mohlo byt zalozene na tom,, ze podzemna voda urcitym sposobom deformuje magneticke pole Zeme, co sa prejavi na pohybe kovoveho prutu. Princip by bol teda podobny kompasu.

Myslím, že určitou roli tady hraje i genetika. Kdysi v dětství jsme byli na návštěvě u strýce, který toto ovládá a předváděl nám to doma v bytě. Zkoušel to táta, máma i ségra, nikdo nic, až mě se podařilo (proutek nebyl, hledali jsme ohnutými pletacími jehlicemi). Při větším soustředění lze na sobě udržet i menší kovové předměty (příbory, jednotlivé klíče apod.). Podobné schopnosti má i moje vzdálenější sestřenice.

Já to neřeším. vezmu vidličku větve, strčím ji tak nějak do dlaně, projdu se po pozemku a když mi suk na větvičce roztrhá kůži na dlani, usoudím, že se asi chce protáčet. Tak tam dám značku a frajeři kopou studnu.
No a já se potom několik dní schovávám jestli voda bude či nebude.
Naštesní v močálech je skoro všude.

Použití virgule k nalezení vody, což se někdy označuje jako vyhledávání vody, dowsing nebo rabdomancie, je tradice sahající až do starověku. Proutkaři tvrdí, že mohou detekovat podzemní vodu nebo minerály tím, že drží vložený nebo rozdělený proutek, obvykle z vrby, který se údajně pohybuje, když je nad zdrojem.

Z hlediska vědy neexistuje žádný důkaz, že by tato metoda fungovala lépe než čistá náhoda. Studie provedené na toto téma neukazaly žádnou konzistentní úspěšnost proutkařů v lokalizaci vody. Pravděpodobnější je, že jakékoliv „úspěchy“ jsou důsledkem znalosti místního terénu a podmínek podzemních vod, stejně jako interpretace přírodních indicií, jako jsou rostliny nebo terénní útvary.

Co se týče pohybu proutku, někteří lidé naznačují, že to může být důsledek nevědomého pohybu proutkařových rukou, známého jako ideomotorický efekt. Tento efekt je zodpovědný za mnoho zdánlivě nevysvětlitelných pohybů, včetně toho, co pohání kyvadla nebo ouija tabule.

Je tedy bezpečné říci, že vyhledávání vody nemá vědecké opodstatnění a úspěchy lze přičítat spíše náhodě a místním znalostem než zvláštní schopnosti detekovat podzemní vodu proutkem.