Nemyslite si, ze je toho nekdy na ty deti moc?

Přijde mi, že postupem času je školství těžší a těžší a opravdu není možné stíhat vše, musí si žák vybrat priority a podle toho se řídít. Samozřejmě nemusí jít na žádnou školu, ale to z člověka většině případů pak nic není, pokud nemá dobrý nápad nebo štěstí 😅.
Taky mi přijde smutný, že dříve stačilo pár roků a teď.. když chcete být veterinářem tak na čisto to trvá do 26 a pak je otázka jestli se veterinář uplatní a to většinou nemá ani žádnou praxi, jen do něj nahustili nějaký informace.

NE, NEMYSLÍM

JÁ SI TO TAKÉ NEMYSLÍM.

Na střední jsme měli třikrát týdně devět vyučovacích hodina. Nevím, jak jsou na tom dnes, ale pokud to nezvládají, můžou toho nechat. V práci se s nimi taky nikdo mazlit nebude.

Doplňuji: Teď mě tak napadlo, že jsme chodívali nejméně jednou týdně do školy na sedmou. Dnešní žáci chtějí na devátou, protože osmá je moc brzy… Jestli je toho na ně moc, tak to nevypovídá o náročnosti výuky, ale o jejich schopnostech.

Upravil/a: aevul

Pokud si dobře vzpomínám, tak v prváku to bylo moc hlavně na nás – rodiče. Myslím tím tedy základku. Na střední a vysoké jsme to až tak neprožívali, ale myslím, že to děti prožívali celkem v pohodě.

Pravda Václave, nejde to zvládnout najednou. Buď je dítě hrdá, zdravá bytost/osobnost anebo šprt a bonzuje a dělá kariéru. Je třeba si svobodně vybrat, pánč tento výběr dítěti už zůstane často až do smrti, ale… Výchova ti k tomu bohužel nedá dost prostoru. No a hádej, co si v důsledku výchovy většina těch malých, čistých dušiček (těch dočasných „cherubínků“) raději vybere, aby později měly ve společnosti na růžích ustláno a především- POHODLÍČKO!? Kam, kým a proč byly vedeny? Jak ovlivnilo jejich „vlastní“ volbu? No hádej přece. Otevři oči. Dnes víme, že celý ten systém je špatně postavený, vlastně je od začátku do konce padlý na hlavu a v důsledku zlikviduje CELOU planetu. No a jak správně říkáš- to vše navíc paradoxně na úkor VLASTNÍHO ČASU. Tak se drž Václave a držím pěsti při dalším volném pozorování překrásné dětské individuality, té hravosti, nápaditosti a čisté, dosud nezkažené inteligenci a také při pomoci s jejím prohlubováním, seč ti síly stačí. Hlavně je nezaškatulkovat, bo to je náš konec. Seš můj hrdina. Nemáš zač.

Když nemáš děti, tak si nech ty rozumy. Neděkuju.