Pokud cizím chodcům není zatěžko vzájemně se nepozdravit na chodníku, proč tak vehementně mávají na pozdrav na zebře?

Kultura, společnost a přechod pro chodce.

…

El kon, jak melu? Nic nemelu! VŠICHNI MÁVAJÍ NA POZDRAV VÝHRADNĚ CIZÍM ŘIDIČŮM!!! Tak zřejmě na pozdrav, nemyslíš?

Když procházím po frekventovaném chodníku a vyhýbám se cizím lidem v protisměru, nikdo, opakuji NIKDO mě přitom nepozdraví! Ovšem když dávám povinně přednost cizím chodcům na zebře, každý, opakuji KAŽDÝ mi přátelsky mává! Teenagerky, zralé ženy, důchodkyně… KAŽDÝ (i pes mi jednou zamával).

Tak mně teď laskavě vysvětli, co, jako, „melu“? Celou tuhle podivnost vnímám tak, že když mi cizí lidé na zebře mávají, že mě vlastně zdraví… Takže přechod po zebře snad má nějakou zvláštní moc, kdy při něm lidé ochotně zdraví? Jsou při přechodu snad nějak omámení, očarovaní? Jako autista tomu moc nerozumím. Když se stejným cizím chodcům vyhýbám na chodníku (dávám jim přednost), tak podobné „mámení“ nefunguje??? Zde pozdravit nedokáží? Po pravdě, bylo by to pěkné. 🤷‍♂️Děkuju ):

(Možná Rokio bude mít zkušenost.)