Pokud člověk ztratí povědomí o realitě, můžeme říci, že je v podstatě mrtvý? Jak tedy definovat život?

Disraeli, ale o tom ta otázak právě je. Že sice máme určeno, kdy se u plodu jedná o život, ale pokud ten plod o sobě neví, tak je to stejné jako v případě toho s tím zdegenerovaným mozkem. Biologcky je to živé, to nepopírám, ale když to o sobě neví, tak nemůžeme říci, že je to vlastně v jistém smyslu mrtvé? Není to **opravdu ** živé až v případě, že si to pak někdy po narození začne uvědomovat svět kolem sebe a sebe samo. Mouchu bychom v tomto smyslu jako životu nebrali, neboť ta si ais neuvědomuje co dělá, zkrátka je to takový „organický stroj“.

Není to mrtvé, je mentálně nevyvinuté…
Totéž můžeš vztáhnout i třeba na kojence nebo i dvouleté dítě, které ještě taky nevnímá „za sebe“ a neuvědomuje se sebe (ještě nevnímá jako „já“, nemá vytvořenou identitu/ego, osobnost, atd). A taky není mrtvé ;)

Disraeli: Jak to můžeš vědět? Já se sám vnímám od narození a pamatuju si svůj život od porodu.

Z psychologie aj.
Pokud je to tak, tak to platí tak pro 0,000001 procento populace. Někteří jsou hold „ego“ od narození. ;)

Disraeli: Dá se to tak, asi, říct. 😅

Znám ještě jednoho, shodou okolností je to katholický farář. Nevím, jak na to přišla řeč, ale on se také pamatuje na svůj vlastní porod, a ta vzpomínka je velmi podobná mé.

Nepředstavuj si nic složitého, do několika měsíců věku vnímáš svět jenom skrze: mám hlad!, je mi zima!, jsem posraný!, atp. Nic víc tě nezajímá, prostě čisté emoce. Nevíš, že (a jestli) ten, kdo tě kojí, je tvá matka – je ti to úplně Wurst! 😅

No a když vylezeš na svět, tak se ti nechce 😅 Jsou tam cizí lidi (to jsem vnímal, že to jsou lidi, ačkoli jsem nevěděl, že to jsou lidi – prostě stejnej živočišnej druh 😂), je tam zima, studený, zelený, kachličky (zase: že to je zelený a kachličky si spojíš až později).

No a nevím, jak na to přišla řeč, ale on má tu vzpomínku prakticky úplně totožnou. Taky si nic moc z toho víc nepamatuje. A taky ví, že tam ty zelený kachličky fakt byly, potvrdila mu to matka, nenápadně se ji zeptal.

Mi to, zase, potvrdil primář z nemocnice, co tam pracoval i v té době, i když ji otvírali. I to, na který straně bylo okno, i to, že to okno bylo z luxferů, prostě detaily, které jinak vědět nemůžeš! 😅

Kecáš. To není možné. Nejdříve si to můžeš pamatovat tak od dvou let. Nebo jsi alien 😁

A proč mi to píšeš? 🙄 Ty jsi vážně kokot! Vážně! 🙄

Existuje eidetická paměť a podobně. Většinou i ti zapomínají (tzn. nevybaví si zcela vše, do všech detailů a nepamatují si období narození), ale existovat to může. Ale to je rarita i u této rarity.
Kažopádně paměť funguje odjakživa, naprosto vše je do njemenšího detailu uloženo v nevědomí/pod­vědomí. Je monžé si na něco vzpomenout i třeba z kojeneckého období ale i třeba z prenatálního… A to při hypnoze, v transu, po některých entheogenech..
MY zapomínáme, ale to „my“ platí pro naše omezené vnímání/vědomí. Vědomá paměť není totž jako nevědomá. Cokoli jsme kdy viděli, zažili, to je v nás „uloženo“. A v historii byly extrémní případy jedinců, kde někteří vůbec nezapomínali a vybavovali si vše.
Pak existuje ještě nadvědomí aj., ale o tom už psát nebudu (byť zrovna tahle otázka k tomu má blízko).

Disraeli: Nepamatuješ si všecko, to za prvé.

Já si třeba pamatuju porod – to, co jsem Ti napsal, ale nic víc. Porodnici vůbec! Vůbec si to nepamatuju. Jako je možné, že kdybych třeba potkal zdravotní sestru, co by o mne pečovala, a z nějaké příčiny si vzpomněla na nějaký detaily, že bych si vzpomněl. Ale takto nikoli.

Další vzpomínky mám až kolem měsíce, dvou, odhadem. Nevím proč! A jako kojenec, ani batole, čas nevnímáš, vnímáš, maximálně, světlo, tma, hlad, zima, žízeň, bolí, atp. Takže čas ber s reservou, bavil jsem se o tom s bábou, dokud ještě byla potentní, měla docela sloní paměť!

Silnou vzpomínku mám na to, jak jsem lozil z postýlky (ještě jsem neuměl chodit), to si pamatuju několikrát. Nebo jak jsem se učil chodit, vím přesně, za čím jsem lozil, a potom i chodil, fotr si to pamatuje, nemohl jsem si to vymyslet. Na kojení si pamatuju velice, velice matně, možná 2 – 3 vzpomínky, maximálně. Třeba. 🤷‍♀️

Tak to máš dobrý.. i když nevím k čemu. 😅

Neříkám, že nezbytně ty, ale v historii bylo údajně pár takových, kteří nezapomínali vůbec nic a dokázali si vybavit absolutně cokoli z celého svého života… ale špatně zdokumentované, protože tihle žili ve starověku a středověku/re­nesanci, snad jeden, dva i v novověku.

Kažopdáně i u obyčejných lidí se to dá v jisté míře rozivnout nebo víc propojit vědomí s nevědomím a podvědomím.

Disraeli: Pamatuju si úplně všecko, ale musel bych to „vyvolat“. Třeba když se něco stane, v práci, nebo to je jedno, tak já si to vybavím, přesně, ale může to trvat minuty, hodiny, dny, není to „na povel“. Visualisuj si to jako když máš obrovský harddisc a musíš ho projet. A je to harddisc, takže je to pomalý. 😅

Není to „kamerový záznam“, prostě každý člověk pojme určitý počet vjemů, zbytek vypouští. Já jsem dedikovaný spíše na typologii, emoce, řeč těla, než na slova (protože lidi lžou). A tomu odpovídá i vzpomínka.

Ale ano, vybavím si slovo od slova nějaké věci z první třídy na základce, například. I v mateřské školce, třeba.

Dobré? Neztrácíš kontakt sám se sebou. Když se s tím naučíš pracovat, jen tak lehce Tě nikdo neobelže. Nevýhoda? Musíš se s tím naučit žít, nikdo Ti s tím nepomůže. 😅

Tak to já umím taky vyvolat, ale ne přirozeně – jako auto/hypnozou, transem apod. ;)

Disraeli: Tak to já přirozeně a někdy to jde i „samo“. Už jsem se to naučil moderovat, aby to přicházelo jenom tehdy, když je to potřeba. 😅

Tak ale vidíš, taky si pamatuješ všecko! 🤷‍♀️ Dobře, jsi „vypnutý“, „sedíš si na vedení“, máš „chybu v programování“, potřebuješ se dostat do „nouzovýho régime“, ale pamatuješ si to! 😃

elkon, proč bláboly? Opravdu mě zajímá, proč si to myslíš.

Filipe84, nepochopil jsi opět, jak jsem to myslel, i když jsem to vyjádřil dosti pregnantě.

Tím „neuvědoměním si sebe sama“ myslím, že člověk si není již vědom vlastní existence, jako si jí není vědom když např. spí. Víš o sobě, když spíš? Ne. Takto jsem to myslel. Přečti si to znovu, pořádně, ano?

A, ano, vnímám se, i když spím.

Jak? Jako myslíš sny? Lucidní sny? To neočítám. Já když spím tak o sobě nevím. Proto se smrt často přirovnává k spánku, protože člověk po smrti o sobě též neví.

Ale jestli o sobě víš i ve spánku tak jdi někam na vyšetření…

Ne! 🙄 Ty jsi vážně mimo. Prostě si pamatuju svůj spánek. Pamatuju si, měl-li jsem sny, nebo ne. Pamatuju si emoce z těch snů. Není to „mrtvý čas“ – proč se do toho furt montuješ, když jsi vypnutý? 🙄

Tak to já si taky pamatuju nějaké sny, ale o tom tu nemluvím 😂

Sny máš jen v REM fázi spánku, ne celou dobu. Mezi těmi sny o sobě taky víš? Jak? Cestuješ mezi dimenzemi, kde se potkáváš s df?

Nemohu ti to vysvětlit jak, chápeš to? Nejde všecko vysvětlit! 🙄

Furt se ptáš, jak malý děcko. 🤦‍♀️

Naopak, podle mě by mělo jít všechno vysvětlit. Racionálně, vědecky.

A pát je proč a jak je znak toho, že člověk přemýšlí a snaží se rozvíjet a poznávat svěrt kolem sebe. Kde bychom byli, kdyby se vědci neptali „Proč?“.

Já tomu rozumím, já nepotřebuju nic vysvětlovat! Kdybych tomu nerozuměl, buďto se zeptám, nebo nebudu odpovídat. 🤦‍♀️