Proč liberálně orientovaní prosazují regulovanou ekonomiku?

To jsou kecy v kleci.

Dokonalost. Nesmrtelnost. Jiná dimense. Život věčný. Posmrtný život. Ráj. Peklo. Očistec. Bůh. Hřích. To všecko jsou domněnky. Pokud něco považuješ za dokonalé, je to Tvůj ryze subjektivní pohled, omezený rozsahem Tvého poznání, vnímání, adaequatio intellectus & rei. Jestli je jiný život, mimo planetu Zemi, nebo třeba v jiné dimensi, je dokonale nepodstatné, protože je lepší žít bez toho. A tak by šlo pokračovat. Ale dobře se na tom parasituje. Přijde guru bazmeg, tvrdí, že mluví s bohy, a „ví víc“. A je s to si na tom vybudovat „živnost“! A – sorry – je jedno, jestli se to nazývá farář, jerej, kněz, rabín, guru, nebo cokoli podobného. Jistě, rozsah se liší, leč materie je pořád stejná.

Tohle je ausgerechnet stejný princip: thesis 1 a thesis 2. Konservativci versus liberálové, nacisti versus bolševici, stejný bullsheet.

Jeden šije boty, druhý látá kalhoty, třetí stříhá vlasy, čtvrtý krotí fakany. Pátý je tak pacient s hlavou, že pro všecky je lépe, když nedělá nic a šestý nemá nohy, tak nemůže šlapat zelí, proto je potřeba mu dát nějakou almužnu. Prostá kausalita, má dáti dal, nedal. Kartesiánská záležitost. Banalita.

Bohatě by stačila jedna daň a je úplně jedno, jak jí nazveš, plus teda ještě jedna daň z luxusu, například z tabáků, a – zase – je úplně jedno, jak jí nazveš. Jo, jak vysoká? Já nevím. Ale vím, že tak vysoká, aby zaplatila veškerou možnou pomoc pro beznohý šlapatele zelí a pro pacienty s hlavou, no a základní dopravní obslužnost, universální zdravotní službu, etc. etc. etc.

No jo, jenže to má jeden háček, podobný, jako s těmi svatými parasity: nenakradeš na tom, poněvadž kde není, ani exekutor nebere.

No a protože většina lidí jsou blbci (bez urážky!), které zajímá, jestli na Marsu taky svítí slunko, na co by si dali kalhoty, kdyby neměli nohy, či jestli existuje bůh, který se o nás stará, nebo něco podobného, no tak houby prd rozumí tomu, jak funguje polis, obec, nebo okres, kraj, župa, gubernie, země, stát, princip je pořád stejný.

No dobře, v pořádku, každýmu, co jeho jest. Ovšem v tom případě nemají žádné právo volit, mají mít lenního pána „nad životem a smrtí“, poslouchat na slovo, držet hubu! 🤷🏽‍♀️ Však jo, však to tak ale je.

Jasně, mlet o nesmyslech, nimrat se v banalitách, mohou. Proč by nemohli? Vlci vyjí, karavana táhne dál.

Zamotá se to. Vymyslíš složitý, byrokratický, systém. Tak složitý, že se v něm orientuje pár jedinců. Vezmi jenom pravidla pro dotace, nebo pravidla pro výběrové řízení: systém pramení z nepoctivosti, každá vůle k systémů je výrazem nepoctivosti.

Takže, odpověď na Tvou otázku je vcelku banální:

1. pokud by to bylo transparentní, prosté, jednoduché, tak by ti, co jenom melou hubou, umí úplný hovno, to znamená většina úředníků a politici, museli jít makat, museli by jít dělat to, na co stačí, a protože nestačí ani na to hovno, no tak by to pro ně byl významný sociální pád a
2. nemůžeš křupanům, maloměšťákům, etc. říct, že jsou kokoti, a že si nic jiného, než knutu a dereš nezaslouží. Nemůžeš, jsou moc gramotní, prošli spoustou revolucí a korrelaci mezi právem a povinností nechápou. Tak to „komunikuješ“, ergo, zamotáš to. A, nejlépe, je v to zainteressuješ, aby si jako připadali důležití, to na maloměšťáky zahleděné do sebe, přeposrané, funguje naprosto brillantně.

A ty si v tom, naprosto v pohodě, organisuješ svoje kšefty, a vlastně jsou spokojení všichni. Akorát, že to stojí za pendrek. 🤷🏽‍♀️😃

Dle mého úsudku na základě sledování politické praxe (ale i teoretického základu):

Liberálové – politická levice (sociálně slabší, státní zaměstnanci, menšiny, podnikatelé se silným sociálním cítěním, eurooptimisté, častěji ženy) – cit pro rovnost, individuální svobodu, centralismus, větší jistoty ze strany státu, pokrok za každou cenu jako moderně se rozvíjející společnost

Konzervativci – politická pravice (kapitalisté, podnikatelé, zaměstnanci v soukromých firmách, sociálně na vrcholu, elity, euroskeptici, častěji muži) – akceptace nerovnosti, řád a systém, kapitalismus, malý stát a větší odpovědnost za svůj život (princip svobody), ochrana tradic jako zdravě a morálně rozvíjející se společnost

Sociální liberalismus má ekonomicky blíže k socialismu, konzervatismus razí cestu kapitalismu (což je liberální tržní systém).

Liberálové se zasazují o regulovanou ekonomiku hlavně proto, aby se snažili chránit spotřebitele a pracující před nekalými praktikami korporací, bránit praktikám, které vytvářejí monopolní postavení na trhu a chránit životní prostředí. Prosazují například minimální mzdu, omezení na pracovní dobu, zákazy diskriminace na pracovišti, bezpečnostní a zdravotní normy atd. Mnozí liberálové vidí tuto regulaci jako způsob, jak zabránit korporacím, aby nadměrně využívaly svou moc vůči jednotlivcům.

Regulace je také způsob, jak omezovat negativní dopady některých podnikatelských aktivit na společnost jako celek, jako jsou například znečišťování nebo nízké mzdy, které nedokáží uživit rodiny.

Co se týče vysokých daní, liberálové obecně hovoří o progresivním daňovém systému, kde větší daňovou „břemeno“ nesou ti, kteří vydělávají více. Argumentem je, že ti, kdo mají vyšší příjmy, by měli přispívat větším dílem na veřejné služby a na pomoc těm, kteří jsou méně šťastní.

Co se ideologie týče, liberální ekonomická teorie může být regulativní nebo deregulativní. Některé liberální ekonomické teorie, jako je keynesiánská ekonomie, podporují regulaci jako způsob, jak stabilizovat ekonomiku a chránit pracující. Jiné, jako je neoklasicismus, se zasazují za deregulaci a volný trh.

Vše tedy záleží na interpretaci a aplikaci těchto teorií v praxi a na tom, co politická strana nebo jednotlivec považuje za „liberální“ hodnoty v rámci ekonomické politiky.