Proč se člověk nemůže bavit celý život nonstop a co přesně mu v tom v brání? Bylo by to pěkné, kdyby to šlo?

„Proč kopřiva pálí, proč se lenoch válí, proč, proč, proč, pro slepičí kvoč.“
/to jistě znáte z dětství(

Proč by nemohl?
Nebylo by to pěkné.
Brzy by Vás to unavilo, omrzelo. Přestalo bavit.
Stále nové, jiné, cizí lidi kolem sebe Ti známí by postupně
odpadávali…
Někdo se může celý život nebo jeho část „jen bavit“.
Musí si na to nejprve vydělat (bydlení, živobytí, zábava), nebo
mu na to musí vydělat (a odkázat) předchozí generace.
Pokud mu zanechá firmu, musel by mít někoho, kdo ji povede
a bude královsky zaplacen.
Protože majitele, který se jen fláká, nic neumí, ničemu nerozumí
(blbce), snadno okrade a o firmu připraví 😛

Inteligentní člověk, tak přízemní touhy, ani nemá.
Baví ho to jen chvíli.....
Takové představy a touhy může mít jen pubertální, psychicky nevyspělý jedinec 😉

Upravil/a: da ny

Existuje několik důvodů, proč se člověk nemůže bavit celý život nonstop:

1. Fyzická úroveň: Bavit se obvykle zahrnuje vysokou úroveň energie, která může zahrnovat hodně pohybu, tancování, smíchu, atd. Tělo jednoduše potřebuje čas k odpočinku a regeneraci. Takže po nějaké hodině aktivity budeme potřebovat odpočívat.
2. Duševní úroveň: Navíc, abychom si užívali zábavy, musíme mít také zajištěné základní potřeby, jako je jídlo, voda, spánek, apod. Pokud bychom se neustále bavili a nevěnovali se těmto základním potřebám, mohlo by dojít k mentálnímu a emočnímu vyčerpání.
3. Vnímání: Kdyby nám bylo pořád jen dobře, stalo by se to naším novým „normálem“ a už bychom to nevnímali jako něco zvláštního. Kontrast mezi dobrem a zlem nám umožňuje ocenit dobré chvíle.
4. Zájem: Dále se naše zájmy a vkus mohou měnit. To, co nás dnes baví, nás nemusí bavit zítra. Potřebujeme také čas na objevování nových věcí a učení se novým dovednostem.

Pokud jde o to, zda by bylo hezké, kdyby to bylo možné, je to otázka názoru. Někteří by mohli říct, že by to bylo ideální, zatímco jiní by mohli argumentovat, že by to snížilo hodnotu těchto zábavných chvílí. Ničeho není dobrého příliš. Místo toho je možná lepší mít vyvážený život plný různých zážitků.

Pokud tě baví i spát, což mne třeba tuze baví, můžeš „se … bavit celý život nonstop“.

Já to, co mne nebaví, opravdu nedělám. Nikdy! To, třeba, nepochopí někteří vykvedlanci tady: oni mi něco napíšou. Ale mne to nezajímá. Oni žijí v představě, že se mne mohou dotknout. Ale to není možné. Tak je ignoruju. Někteří jsou ignorováni už déle, než rok, a pořád píší – za to by měla být nějaká cena za blbost! 🤪

Jenže, víš co? Mne baví i umývat mísu. I pomývat nádobí (nemám myčku!). Třeba. Tebe nebaví prakticky nic. Taky nic neumíš, ptáš se na úplné banality.

Protože žiješ v illusích, v představách, nežiješ ani v minulosti, ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, utíkáš do Rausche fantasie: pokud se sebou něco neuděláš, skončíš jako alpa, fetka nebo vyhulený Trottel. A nebo schizofrenik: znáš svou rodinnou anamnesis? 😈

Lidé jako ty mi vždycky připomenou O. W. Granta z Gringo Kina Interstate 60 (2002). Je obecně velmi málo Gringo filmů, které bych měl rád (a, vlastně, na to, jak jsem filmově „sečtělý“, tak průměrný puboš zná více Gringo filmů, než já), ovšem Interstate 60 (2002) mezi takové patří.

O. W. Grant je typicky americká pohádková postava: není to Leprechaun, ani jiný Troll, nebo tak něco, je to prostě chlap, ale chlap bez ptáka a koulí (chceš vědět proč? Pusť si Kino!), přitom ale má koule jak kremelský báně – typicky americká forma humoru, to se nedá popsat. A O. W. Grant plní přání.

Mi je tak sympatický proto, protože je inteligentní, a zároveň, i přes tu skutečnost, že je mythologická bytost, dodržuje základní zásady, na kterých stojí svět, jako kdo je všivák, má být chytrý a kdo je hlupák, má být poctivý, nebo jak si kdo ustele, tak si lehne. A taky, že každá událost je nevyhnutelná: nebyla-li by, nestala by se!

O. W. Grant říká, že zahrávat si s lidmi je velká zábava, a že někteří lidé prostě neví, co si přát:

• jeden mladý pár si přál žít šťastně až do smrti. Tak jim cestou na líbánky vyhodil auto do povětří, u kostela! 😂
• druhý chlap chtěl mít skvělý, dokonalý, sex každý den se ženou podle vlastního výběru, bez risika těhotenství. Tak mu každý den dojde FedExem časopis o skinech a balení papírových kapesníků! 😂

Tady chovanci čtou Kanta, přitom ani na toho nemají. Vždyť to není vůbec potřeba, vůbec, celá západní filosofie je tak složitá, a přitom „návod“ na každého číhá za každým rohem – jenom je třeba se umět dívat!

Když hlavní hrdina O. W. Granta naloží do toho svýho BMW, ujedou pár mil a stopne je dvacítka. Na sobě má trojctihodné nic, no a vysvětluje jim, že hledá nejlepší šoust na světě a ptá se, toho mladého – hlavního hrdiny, jestli bude další. A on se ptá, jaké by měl, v jejím seznamu, číslo. Tak mu ho řekne, je to hodně vysoké číslo, pokud se dobře pamatuju, tak přes 600. A on jí odmítne s odůvodněním, že nechce být šestistý něco, co jí opíchal, že bude raději první, co ji odmítne. Že jako šestistého něco by na něj zapomněla, ale takhle si ho bude pamatovat až do smrti! 😂

Borka je z toho dojebána, jak cikánská hračka, nicméně dlouho neotálí a snaží se přemluvit O. W. Granta. Ten ji říká, že to prostě nebude možné, že „tam dole“ prostě nemá… A ona, že to není problém, že se na „to“ hned podívá! Rozepne mu poklopec, podívá se dolů, samozřejmě se zděsí, O. W. Grant, i hlavní hrdina, se smějí, až se za ucho popadají, a ona utíká pryč.

Taková banalita, rádoby zábavný Gringo Kino. Ale je v tom hodně:

1. kdyby nebyla hlupákem, nestala by se medvědem. On ji říkal, že to není možné. Kdyby poslouchala lidi kolem sebe, když už teda po nich něco chce a nebyla zahleděná do sebe, nemusela by se dívat. Teď jí to bude strašit ve snech do konce života! 😂
2. věci jsou jinak, než se povrchně zdají být, a i nemožné věci jsou možné. O. W. Grant má opravdu „koule“, ale reálný koule žádný nemá. Vlastně využiju-li potenciál své ženské části osobnosti, plus teda svých empirických znalostí psychologie, čistě bych soudil, že by i jinak měl docela úspěch u žen, typově tak u 4–6 z 10 typů (osobnostních). Což rozhodně není málo! Prostě a jednoduše, O. W. Grant by byl poslední, u koho by bylo lze důvodně čekat, že v rozkroku nebude mít klobásu a koule. Co z toho vyplývá? Že i zdánlivě nemožné je zcela běžně možné. Že věci, pod povrchem, jsou jinak, než se na povrchu jeví.
3. že šanci vidět, jaký jsi hlupák, máš každý den. Má to však jednu vadu na kráse: hlupák nevidí, že je hlupák, a k tomu ty šance se budou stupňovat, budou tvrdší a tvrdší.

Já bych ti přál O. W. Granta, aby ti splnil to tvý přepitomý přání: ty bys skončil jako otrok svých pěti „zábav“: vyleštil bys si konsoli, sežral bys pytlík gumových medvídků, zapařil bys si Nintendo (nebo tak něco 😅), šel bys se vysrat (i když bys neměl co 😅), a tak pořád dokolečka dokola, až by bylo šest večer: to bys šel do úplně nejvíc zapadlého, zaplivaného, baru, tam bys se ožral, jako prase, ráno bys se vzbudil a: vyleštit si konsoli, sežrat pytlík gumových pytlíků, vyhrát Nintendo, vysrat se. Vyleštit si konsoli, sežrat pytlík gumových medvídků, zapařit Nintendo, vysrat se. Ty bys měl mozoule, vole! Jak z konsole leštění, tak z Nintenda paření. A večer zase do toho samýho baru, zase se ožrat jako prase! Až bys na ten chlast a spánkový deficit pošel! 😈😂

A, abys měl – vůbec – na ten chlast (byl bys jako ten borec, co si přál bezedný žaludek), tak bys se „modlil“, aby v tom baru byl další blbec, co se s tebou vsadí, že dáš tři flašky whiskey na ex, abys měl na outratu! 😈 A taky abys měl za co bydlet, a za co žrát … 😈

Tobě by bylo blbě – a přitom bys dostal přesně to, co si přeješ: celý život bys se bavil. Protože přesně něco takového je v palici lidí, jako ty, zábava! Přesně! Kurwa drát, vždyť to otravuje! 🙃 Už se prober! 🙃🙈🙈🙈

Tak si to přeber, máš-li čím.🤦‍♀️

Upravil/a: Filip84