Věříte v jinou lásku po dlouhodobém manželství?

Já jsem na to ještě „mladá“, ale myslím si, že to je možné, pokud jeden vztah skončí a jedno z jakého důvodu, pak je dobré si vybudovat vztah druhý.

Život je krátký a člověk by si ho měl užít a ne se trápit samotou. A tady mě zas napadá mé oblíbené „Carpe diem“

Věřím.
Podle mě to nemusí být „až“ na stará kolena, ale klidně i po deseti, patnácti letech manželství, kdy jsou děti sice třeba ještě v pubertě nebo i mladší, ale to kouzlo, důvěra a tak ze vztahu vyprchá. Pak je lepší žít s někým, koho milujeme, než trápit sebe (i druhého a děti) v nekvalitním vzahu.
Pro mě platí – šťastný rodič, šťastné dítě :)

Samozřejmě, že věřím. Nikde není psáno, že ty první lásky a vztahy jsou ty nej, nej. I druhá, třetí láska může krásná, třeba trochu jiným způsobem, ale může. 🙂

Nevím, co myslíte tím „Věříte v jinou lásku“.

Ale pokud dva lidé spolu žijí ve snesitelném vztahu tři desetiletí a pak to zahodí, je to určitě škoda. Těžko se zvyká na někoho nového. Tím myslím hlavně po tom, co ta „láska“ k tomu někomu novému odezní.

Člověk je od přírody naprogramován, aby se čas od času zamiloval. Tedy pokaždé do někoho jiného. Pokud jste si, například z důvodu zachování manželství, po tak dlouhou dobu zamilovanost odpíral, hrozí Vám nebezpečí, že teď vletíte plnou silou emocí do nějakého průšvihu. Tak pozor!

Jo, a taky pozor na infarkt. Organismus už nevydrží to, co ve třiceti. 🙂

Na to mám jedinou odpověď.

Tak to má být.

Nemám podobnou zkušenost. Říká se ale, že láska kvete v každém věku. A asi na tom něco je.