Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 11.prosinec 23:33

Není to nesmysl. I když se to může zdát přehnané (nebo nerealistické). Nejde o to v tom tzv. „posledním“ dni všechno dohnat. Je to spíš připomínka smrti a toho, že nemáme nic jiného, než přítomný okamžik. Takže máme žít, prožívat život momentálně, dělat, co nás baví, nezabývat se malichernostmi, neodkládat na pak (protože nemusí být žádné pak), být odvážnější. Žít smysluplně. Teď a né jindy.
Včera ani zítra neexistují. Ani „dnes“ není tak úplně přesné. Jedině skutečně je TEĎ,
Mimo motivační řečníky (a trotly) je to filozofie různých náboženství a vlastně i různých samotných filozofií, které jsou na tom postavené.

Není to doslova, že zítra zemřeš a máš se podle toho zařídit. Ale že to zkrátka není jisté – budoucností a tím, co ti přinese, si vůbec nemůžeš být jistý. Zítra ASI nezemřeš, ale můžeš (nevíš, nemůžeš to vědět). Pokud člověk zjistí, že už mu (skutečně) nezbývá moc času (nemoc atd), tak rázem přehodnotí priority, začne si užívat maličkostí, přestane řešit nesmysly.. a to jen kvůli tomu, že si uvědomí hodnotu času, přítomného okamžiku a vzácnosti života. Hodnoty se změní, vnímání i pohled na svět.
S vědomím (pamatováním) smrti, či vlastní smrtelnosti, dočasnosti a pomíjivosti, může být člověk živější. Minimálně smělejší.

Prostě Memento mori, Carpe diem. Pamatuj na smrt, užívej dne.

Disraeli

Odpověděl/a – 11.prosinec 23:36

Není to nesmysl. I když se to může zdát přehnané (nebo nerealistické). Nejde o to v tom tzv. „posledním“ dni všechno dohnat. Je to spíš připomínka smrti a toho, že nemáme nic jiného, než přítomný okamžik. Takže máme žít, prožívat život momentálně, dělat, co nás baví, nezabývat se malichernostmi, neodkládat na pak (protože nemusí být žádné pak), být odvážnější. Žít smysluplně. Teď a né jindy.
Včera ani zítra neexistují. Ani „dnes“ není tak úplně přesné. Jedině skutečně je TEĎ,
Mimo motivační řečníky (a trotly) je to filozofie různých náboženství a vlastně i různých samotných filozofií (směrů), které jsou na tom postavené.

Není to doslova, že zítra zemřeš a máš se podle toho zařídit. Ale že to zkrátka není jisté – nemůžeš si být vůbec jistý budoucností a tím, co ti přinese. Zítra ASI nezemřeš, ale můžeš (nevíš, nemůžeš to vědět). Pokud člověk zjistí, že už mu (skutečně) nezbývá moc času (nemoc atd), tak často rázem přehodnotí priority, začne si užívat maličkostí, přestane řešit nesmysly.. a to jen kvůli tomu, že si uvědomí hodnotu času, přítomného okamžiku a vzácnosti života. Hodnoty se změní, vnímání i pohled na svět.
S vědomím (pamatováním) smrti, či vlastní smrtelnosti, dočasnosti a pomíjivosti, může být člověk živější. Minimálně smělejší a přítomnější (žijící v přítomnosti a ne v představách, obavách).

Prostě Memento mori, Carpe diem. Pamatuj na smrt, užívej dne.