Baví vás i ty fotky, třeba z dovolené nebo výletu, kde nikdo není?

Zájmově fotím od dětství. Určitě nejsem vyznavač momentek táta na kameni, máma pod kamenem. To nejsou fotky, to jsou cvaky. Naopak mám problém udělat snímek bez rušivých vlivů ( lidé, různé sloupy, elektrické vedení atd.) Mnohokrát čekám třeba i hodinu než se prostor o který mám zájem vyprázdní. Samozřejmě pokud to chtějí, vyfotím je. Co ale zásadně nefotím ? sebe!! Jednak z principu a jednak jsem fotogenický jako zadek opice.

Ano, rád se kochám přírodou a krásnou krajinou, zejména tou, kam se běžně nepodívám.

Jsem pravý opak a lidi na fotkách jsou rušivý prvek. Předtím, než udělám fotku, nechám odejít lidi a odjet auta. Auta jsou taky všude…

Podle toho jak jsou focené a co na nich je. Ale jo, klidně, když je tam hezká příroda nebo památky, tak může být i bez lidí.
U našich fotek a fotek známých je však většinou lepší, když jsou tam hlavně ti lidi vyfocení, když je to jejich dovolená a zajímají nás hlavně oni (či my) = nebo my na těch místech a v těch situacích.
Tedy, určitě mi to nevadí a občas je to dobré (ale fotky krajin, stavení a míst je všude dost i dohledatelných a pokud to není žádný zázrak ta fotka a my jsme tam nebyli, tak to pro nás nemusí být něco extra…obzvlášť, když se některé ty fotky opakují a jsou na jendo brdo. Třeba Xkrat vyfocena tatáž – nebo jakože velmi podobná krajina).

Pak bych ještě rozlišoval, jestli jsou to fotky odněkud kde jsem sám byl nebo to jsou fotky někoho blízkého, kde jsem nebyl. Pokud jsemtqm byl, tak to je pak plus, když jsou tam i fotky, na kterých nikdo není… Vyvolává a uchovává to vzpomínky na ta místa, na to jak jsme je fotili, co jsme tam dělali a prostě víme, že to známe + je to třeba opravdu pěkná fotka (krajina památka a kvalita).

Upravil/a: Disraeli

V zásadě dělím fotky na ty, které jsem pořídil já (na nich je VŽDYCKY něco zajímavého – logicky, jinak bych to nefotil) a na „ty ostatní“, tedy které vyfotí někdo jiný. Ty mne zpravidla vůbec nezajímají. Divné, že? ;) :D :D

Ze všeho nejvíc nesnáším, když někdo přijde a začne „prezentaci z dovolené/vý­letu/nějaké akce“ a doslova se s tím vnucuje. Jako by to někoho (myslím MĚ) zajímalo. :)
Přirozeně jsem měl čas vyvinout obranné mechanismy, takže ti, kteří mě už trochu znají již neobtěžují. Copak s holkama je to easy. Stačí pár poznámek ve stylu: „hmm, ty tam máš ale ránu“, „ten účes, prolétlas kombajnem?“ nebo „tváříš se, jako kdybys šlápla do …“ a ony se RYCHLE dovtípí. S chlapama je to těžší, nejsme zpravidla tak „důvtipní“ a mnozí máme hroší kůži. Ale i to se vychytat s trochou snahy. ;) :D :D

Fotím (archivujem) skutočný život. A život, nie som len ja a moji blízkí, dokonca nie je len človek, môže to byť hra svetla v krajine, kvapka vody v momente dopadu. Je to vlastne myšlienka, čosi, čo chcete zvečniť a podeliť sa s tým s inými.

Nejraději chodím do přírody,na místa kam nikdo nechodí a je tam klid.Na fotkách proto nemám nikoho,nebo jen své psy.
Něco jiného jsou třeba fotky z dovolené,kam jezdíme s přáteli,ti chtějí na fotkách být,aby měli památku.
Taky se věnujji urbexu takže mám spousty fotek opuštěných domů a tovaren.
Co nemám rád,jsou selfíčka,nebo fotky typu tamhle se postavte,dívejte se do objektivu a usmívejte se:-)