Obecně se tvrdí, že ženy, bývají snad více emocionálně založení, výjimka však neni nic nezvyklého.

Upravil/a: quentos

Ženy. Protože jsou tak zařízené.
Leckterá umí vyvolat pláč i úmyslně a využívat jej k manipulaci a vydírání.

Někde jsem četla statistiku, ženy pláčou asi 60× do roka, muži asi l7×.

Ženy jsou zpravidla víc emotivní, Někdy jde o slzy bolesti, jindy slzy radosti, občas i špatné nálady. Ale někdy žen využívají pláč jako tzv. ženskou zbraň pro vydírání a manipulaci … to určitě není správné. Proto jsou slzy a pláč všeobecně považovány za spolehlivý prostředek, jak dosáhnout svého.

Plačtivost bez nějaké přičiny souvisí s výkyvem ženských hormonů. Neplatí, že tehdy pláčou ženy pro krásu?

Jindy jsou slzy výrazem bolesti při zranění. Hodně žen pláče při sledování smutného filmu či hudby, bojí se něčeho, slyší smutnou zprávu atd. Kromě toho, co jsem uvedla výš.

„!Do třinácti let brečí dívky i chlapci přibližně stejně často. Během dalších let ale ženy mají navrch a popláčou si 30krát až 64krát za rok, muži jenom šestkrát až sedmnáctkrát.“
https://www.no­vinky.cz/zena/vzta­hy-a-sex/181632-muzi-nejcasteji-placou-ze-soucitu-a-rozchodu-zeny-ze-stresu-a-vzpominek.html

Upravil/a: annas

Ano. Asi je to dáno výchovou. Žena nepociťuje hanbu za pláč jako muž. Plakat = nebýt pořádný chlap, protože chlapi nefňukají. Tak to do mne natloukli a nějak mi to prostě vydrželo, no. Jasně, stalo se mi, že se mi chtělo řvát – na pohřbu mámy například. Nebylo to lehké, ale ustál jsem to.

U žen se jaksi předpokládá, že jsou „více emocionální“, ale osobně si myslím, že pokud ano, tak ne o moc. Jen prostě v tomto případě nejsou pod tlakem okolí, takže si mohou dovolit popustit uzdu svým emocím. Ale i slzícího chlapa lze tolerovat, např. po zásahu slzákem, popřípadě konzumaci „výživnějších“ chilli papriček apod. Chtěl jsem napsat i při krájení/strouhání cibule, ale tohle už neplatí. Ne žebychom byli mi chapi nějak důsledným cepováním zodolnění, pouze ta cibule už nemá grády jako kdysi. :D :D :D

Častěji pláčou ženy a to tehdy, když se cítí „zanedbané“, když zažívají situace, které jsou pro ně příliš složité k řešení, při vzpomínce na bolestné události.
Muži pláčou, když jim zkrachuje vztah, při pocitu bezmoci, vzteku, lítosti, dojetí.:-))

… ženy brečí většinou veřejně (a někdy se tím snaží i něco získat), muži brečí v ústraní (takže pak jde opravdu o city) …

Zrovna dnes se objevila fotka lékařky, která se rozplakala (odkaz níže).

Také muži občas pláčou, např. včera Petr Nedvěd (46 let) se loučil s kariérou hokejisty a přepadly ho slzy:

http://www.spor­t.cz/hokej/1li­ga/clanek/958108-velke-louceni-proti-jagrovi-ho-dohnalo-k-slzam-nedveda-pohltily-emoce.html

Zdroj: https://www.no­vinky.cz/krimi/455756-socialni-site-zaplavila-fotka-prazske-lekarky-rozplakala-se-po-resuscitaci-mladika.html

Upravil/a: Radius

U nás ve vztahu jsem brečel více já. Tajně, logicky… jinak jsem nemoh ;o