Byla šikana na vojně častá věc?

To si piš! Prvoročáci v první polovině roku kmitali jako motorové myši. A mohl sis zkusit ceknout. Viděl jsem na vlastní oči skoro dvoumetrového kluka brečet jako malou holku. Pokud ses dostal před mířidla mazáků podporovaných staršinou a velitelem roty, měl jsi coby obyč. vojcl bez frčky fakt smůlu. Takové ty žvásty, jak na sobě nenechat dříví štípat a pod., může jen ten, kdo na vojně nebyl, nebo měl kliku, že to nezažil v plné parádě.

Ten, kdo na sobě nechal znát, že je slaboch, měl často smůlu. Pokud se tam vyskytoval nějaký pitomec, který chtěl dokazovat že je „borec“.

Jak kde. Nebylo to nikde, kde jsem měl možnost poznat, nic co by nešlo v pohodě přežít.

Co jsem se tak měl možnost bavit, tak:

• u těch „elitních“ osádek (tankový prapor, dělostřelectvo, PS, VS, etc.) v 50. letech tak určitě ne. Ono – víš co: jedna věc je propaganda, jedné či druhé strany, druhá věc je realita: samozřejmě, že přes kopečky utíkaly rodiny s dětmi, „děvečka s povozem“, a jiná podobná „různá vybraná společnost“. Ale taky skuteční, vycvičení a po zuby ozbrojení, západní agenti, různé kriminální živly, a nebo ano – někdo, kdo věděl, že když neuteče, tak skončí, v lepším případě, na „dočasně“ v uranovém dole, v lepším případě ho budou soudruzi 20 minut škrtit na Würgegalgenu, protože ho neuměli používat. Takovým lidem bylo všecko jedno a stříleli před potkáním. Budeš riskovat, kvůli nějaké dětinské šikaně, nebo i „šikaně“, že Tě v tu chvíli picne parťák do zad, a pak hodí za hranici do Bavorska, třeba?
• v těch neelitních jednotkách – v padesátkách, šedesátkách – tj. PTP, pěchota (později motostřelci), pomocné prapory ženistů atp., tak tam taky moc ne. Ono u těch „horších“ útvarů měli všichni jedno společné: jeden byl kulak, druhý byl šlechtic, třetí byl bourgeoist, čtvrtý stilyaga, prostě všichni nenáviděli bolševika a bolševik nenáviděl je. Takže měli nepřítele, nemuseli „nepřítele“ hledat mezi sebou. Co se týká officírů, tak zejména u PTP byla spousta „kádrů“, partisánů, co měli tu správnou rudou knížku, v hlavě úplný hovno, nasráno, tři třídy maďarské školy, a k flašce lahve blízko, ale taky relativní elita: důstojníci z tzv. první republiky, kteří měli tu smůlu, že za Protektorátu sloužili ve Vládním vojsku Protektorátu Čechy a Morava / Regierungstruppe des Protektorat Böhmen und Mähren. Nic víc, ale, a pod nimi se PTPkům až tak blbě nevedlo.
• za Husáka se to docela řešilo, když se teda něco objevilo. Víš co, laicky se to nezdá, ale ona taková vojenská prokuratura & vojenský soud mají něco do sebe, protože „gumy“ do toho vždycky lépe vidí. No a už Havlíček psal, že „vojenský soud, to je samec“, no a za Husáka to platilo dvojnásobně: za cos od „civilního“ soudu vyfasoval podmínku, za tos šel od vojenskýho na rok, na dva „na tvrdo“. Za cos vyfasoval od „civilního“ rok, tak od vojenskýho jsi měl pět. A, navíc – to se mezi vojclama vědělo – vojenská vazba a vojenský Lager byly tvrdší, horší, než „civilní“ (tož: gumy, no 😅). Byla, samozřejmě, že byla, ale řešilo se to, a to dost tvrdě. A když se „zadařilo“, že to neřešil velitel, tak pak „padaly hlavy“.
• v devadesátkách to bylo docela rozšířené. Tak on byl celkově takový rozvrat, nikdo nic moc nevěděl, nikdo nic moc nechtěl řešit, no a na vojně se všecko umocní.

Ale je to z orálních zdrojů, jo, tak jak jsem koupil, tak prodávám. 🤷‍♀️