Byli v minulosti či jsou stále pavouci tak nebezpeční, že bychom se jich měli bát?

V okruhu 50 km a 30 let,jsem neslyšel o nějakém problému s pavouky. Tak si myslím,že se jich nijak zvlášť bát nemusíme. A navíc jsou užiteční,lapají, nám nepříjemný hmyz,(např. mouchy), a ty mně osobně vadí víc.

Nebezpeční nejsou, naopak pro naše předky představovali samá pozitiva.
Asi nejznámější pověrou je, že pavouci nosí do domu peníze a nesmí se jim ublížit, protože by je s sebou z domácnosti zase odnesli. Dříve se také věřito, že pavouci smíchaní s cukrovým sirupem jsou zázračným lékem proti horečece.
Přisuzovaly se jim však i vědecké schopnosti. Když spatříte pavouka sestupujícího z pavučiny, údajně je to předzvěst nějaké dlouhé cesty. Vstoupí-li člověk náhodou do pavučiny, čeká ho seznámení se s člověkem, který se mu stane výjimečným přítelem.
Kladnou roli prý naši předci pavoukům přisoudil z čistě prozaických dlůvodů.
Drželi-li se totiž blízku u domů, zbavovali jeho obavatele obtížných much a byli tak vítanými hosty.

Zdroj: časopis Enigma

Naštěstí tarantule máme jen v terárku a hajzlového pavůka se bát nemusíme.

ano jistě nejvíce smrtelně jedovatých pavouků je v Australii například sameček pavouka " Sydney funnelweb" do deseti minut po vniknutí jedu do těla dostane člověk třesavku a pokud nejde včas pro lékaře, umírá. více ve zdroji nejen o pavoucích

Zdroj: http://www.hy­blisovo.cz/clan­ky/nebezpecni-zivocichove-v-australii.html

Díky změnám teplot v ČR se už i u nás objevují pavouci nácházející se běžně jinde,takže já bych se bála.A já se bojím(štítím)i těch našich pavouků.

Publikováno: 22.9.2008
Oteplování klimatu zapříčinilo krom nestálosti počasí i přiliv množství živočišných i rostlinných druhů, jinak typických pro daleko vzdálenější a především jižněji položené oblasti naší planety. Tím nejméně vítaným živočišným druhem je bezpochyby hmyz a zejména ten osminohý, tedy pavouci, kteří vyvolávají panickou hrůzu u každého druhého středoevropana.

Noční můra v podobě jedovatého teplomilného hmyzu se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její „nejteplejší“ část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti. Trvalým a poměrně nebezpečným obyvatelem naší přírody je jedovatá zmije, na kterou si sice musíme dávat během pobytu v přírodě pozor, ale pavouků přeci jen potkáváme více než hadů a proto je představa jedovatého pavouka v našem příbytku přeci jen hrozivější.
Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi kterými je asi nejnápadnější křižák pruhovaný – Argiope bruennichi, který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý. Žlutočerné pruhy, protkané tenkými bílými proužky a velikost maximálně 15mm u samičky, která je o mnoho větší než sameček i její zbarvení je oproti druhému pohlaví o mnoho výraznější. Tento pavouk byl ještě před půl stoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se ale přesunul později do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od r. 1991, kdy se postupně z jižní Moravy přesunul i do zbytku republiky. Tento zástupce hmyzí říše sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží natolik, aby byl jed účinný, natož nebezpečný. Je pravdou, že právě Křižák pruhovaný je často považován za životu nebezpečného právě pro své křiklavé zabarvení, ale to je tak jediné, co je na něm pro běžného člověka zajímavé. Tím skutečně nebezpečným pavoukem je zápřednice jedovatá – Cheiracanthium punctorium, která se podobně jako křižák pruhovaný vlivem globálního oteplování usídlila v teplejších partiích ČR, kam se přestěhovala z jihu Francie. Oproti ostatním tuzemským druhům vyniká zejména svým zbarvením, které je lehce průhledné ve žlutém až nazelenalém odstínu, což samo o sobě dává jasnou zprávu, že zde není něco v pořádku. A skutečně není. Zápřednice je totiž jeden z nejjedovatějších a zároveň největších (1,5–4 cm) volně žijících pavouků Evropy, který svým kousnutím sice způsobí „jen“ bolesti, málokdy však může skutečně zabít. Tento argument je sice uklidňující, ovšem jen málokoho nechá chladným, že se během letního vyhřívání na rozkvetlé louce pohybuje tvor, který dokáže způsobit velmi bolestivé kousnutí, lokální ochrnutí končetin, výraznou nevolnost, malátnost a nepříjemné pocity úzkosti. Ač jsou následky kousnutí velmi individuální, oběť čeká zhruba velmi nepříjemných 24hodin, během kterých účinky jedu pomalu odeznívají. V ČR dnes žije na deset druhů tohoto skutečně (arachnolog odpustí) odpudivého „hmyzu“, které se dělí zejména podle typu svých teritorií. Bohužel zápřednice jedovatá v současné době patří k tzv. expanzivnímu druhu, což rozhodně neznamená, že by se její populace zmenšovala. Nalezneme je nejčastěji v lučním porostu, kde si buduje kokony na stéblech sušších travin, které nejvíce připomínají její středomořskou domovinu. Ač jsou prognózy útoku tohoto pavouka více než nepříjemné, není podmínkou, že setkání s ním znamená automaticky inzultaci. S nejagresivnější reakci se setkáte jako vždy u samiček, které aktivně brání svá vajíčka – zámotky. Někdo přirovnává účinky pavoučího jedu k bodnutí vosy, ale přeci jen zde funguje i psychická stránka věci, protože Vás přeci jen kousnul pavouk! Asi nejvíce ohroženou skupinou obyvatelstva jsou jako vždy alergici, u nichž nelze s předstihem odhadnout reakci organismu na neznámou jedovatou látku. Pavouci rodu Cheiracanthium jsou největšími strašáky Evropy, jedinou výhodou je, že jejich jedovatý zástupce dosahuje v porovnání s ostatními druhy největších rozměrů, takže je dobře patrný už na první pohled a včas tak své okolí upozorní na fakt, že si na něj musíme dávat pozor!

http://www.in­foglobe.cz/za­jimavosti/jedo­vati-pavouci-v-ceske-republice/