Bylo zakázáno do roku 1989 poslouchat zápaďáckou hudbu?

Komunismus nikdy nebyl. Žádná západní hudba nebyla zakázana. Pamatuji si tu dobu velice dobře. Některé věci se zkrátka ve veřejných stanicích moc nehrály. Vozily se ale občas nějaké desky a kdo chtěl, poslouchal západní rozhlas,. Auto kina nebyla, ale některá začínala již před rokem 89. Toaletní papír nebyl, když vyhořela továrna na jeho výrobu a než se zajistily dodávky ze zahraničí. Byl třeba omezen v prodeji, ale nepamatuji že by doma nebyl toaletní papír.

Takovou snůšku pomatených blábolů snad ani nemá smysl komentovat. Není ale vyloučené, že někdo tomu může věřit. Žádný zákaz poslechu západní hudby nebyl. Naopak, nerespektovala se autorská práva, kapely hrály všechno. Autokina nebyla a nejsou ani teď, protože u nás ztrácejí smysl. Ze západní kultury tu bylo jen to nejlepší. Podřadné seriály se nekupovaly. Pravdou je, že v občance měl každý razítko zaměstnavatele, kde měl povinnost pobývat. S prací se to nepřehánělo, takže v obchodech byl katastrofální nedostatek čehokoli a zboží bylo mnohonásobně dražší než v současnosti. Informace lze snadno dohledat nebo se zeptat.

Tady jsou vzpomínky některých pamětníků:
https://mostec­ky.denik.cz/vol­ny-cas/zakazana-hudba-za-totace-bigbit-se-hral-pri-cajich-20191006.html

https://www.in­formuji.cz/clan­ky/7316-zakazane-kapely-pred-rokem-89-underground-manicky-a-prehravky/

https://muzikan­tiakapely.cz/ma­gazin/hudba-za-socialismu/

Takže zakázaná hudba byla, i zakázané kapely, i zakázané tance (např. „holanďan“.
Když tento tanec některý pár začal tančit, okamžitě ho pořadatelé vyvedli ze sálu.
Všelico bylo zakázané, ale myslet si mohl každý co chtěl. V tom byla svoboda, to jo.

Záleží, které roky ás zajímají…

Nevím, z jakého/kterého prstu „cucáte ty howadiny “ 😉 Případně, kdo Vám vymývá hlavu…..
Ono to bylo každou chvíli trochu jinak…
„Uvolnění“ chodívalo ve vlnách 😉

Cizí písně, Západní se pouštěly v rádiu. Na Zelené vlně Hvězdy, v pořadu Pozor zákruta (slovensky), se pravidelně v 80. letech pouštěly ty nejlepšípecky 😉
Kapely, které hrály na zábavách v kavárnách, zde od úterka do neděle v jednom podniku, vždy od 20. do 02. hodiny, běžně hrály „zápaďácké písničky“ (zřídka metal a velmi tvrdá muzika). V jiných podnicích, vždy v pátek a v sobotu.
Na Diskotékách se pouštělo, kde co (chodila jsem od roku 1975).
Nežili jsme ve tmě, ani neskákali po stromech 😉
V některých TV pořadech vystupovali západní zpěváci a umělci. Což, pravda, bylo „regulované“.
ABBa a Boney M byly všudypřítomné,
Louis Armstrong, , Mireille Mathieu, Johnny Cash (1978), Ricchi e Poveri,
maďarští rockeři skupiny Omega, Locomotiv GT. Drupi, Pusycat, Harpo a mnoho dalších.
S evropskými se roztrhl pytel 😉 Francouzi, Němci, Španělé, Itálie J.
Z USA nic moc, ale oni o nás sami moc nestáli…. A vzhledem ke kurzu koruny, by byly nezaplatitelné i jejich koncerty.
S cauntry z USa problém nebyl. Z UK sem valící se kameny zváni nebyly 😉
„Rachot“ v oblibě nebyl.

My, tady na západě jsme si užívali všechno, bez omezení. TV i rádia, včetně Svobodné Evropy. My jsme tady byli, oproti zbytku republiky a Praze, vždy v obraze. JČ chytali i Rakouská média.
Také jsme si jasně uměli představit, co nás všechno čeká, po roce 1089, s příchodem kapitalismu. Sledovali jsme demonstrace v jejich TV zpráv, boje odborů a jednotlivých skupin, za svá práva, za své mzdy. 😉

MĚLI JSME PRÁVO NA PRÁCI A POVINNOST PRACOVAT.
V knížce OP jsme měli razítka zaměstnavatele.
Za příživnictví byl kriminál, kde se také muselo pracovat.

Sportovci byli „zaměstnaní“, do fabriky/úřadu si chodili pro výplatu.
Svobodných povolání (většinou (umělci, herci), mnoho nebylo a bývali pod dohledem.
Razítko nějakého zaměstnavatele měli také, dalo by se říci, že „podváděli“, obcházeli zákony 😉
Zpěváci byli pod Pragokoncertem atp.

Upravil/a: da ny

Zakázáno to asi bylo, ale i tak to každý poslouchal. Elpíčka byla k sehnání, hudba hrála, naši zpěváci zpívali předělávky zahraničních skladeb.
Seznam je informační žumpa. Novinky, ale zejména i Seznam médium a podobné. Buď je tam nějaká propaganda anebo jen subjektivní názory novinářů i úplně obyčejných lidí.

Výslovne to nebolo zakázané. K tomu nebol schválený žiadny zákon
Je pravda, rovnako ako je to aj dnes, je umelecká produkcia, do ktorej patria aj hudba a piesne, prípadne tance (mnohí tomu hovorili, hlavne tí starší, „tanec svätého Víta kombinovaný s pekelnými zvukmi a trasom kostier“ často spojené s vysielaním s vysielaním „neprijateľných médií“). Ale ľudová tvorivosť prijímania „západnej kultúry“ dokázala prekonať zábrany na Východ zahľadených starcov

Na zabránenie prijímania nežiadúcej kapitalistickej kultúry a hlavne „štvavej“ kapitalistickej propagandy boli vybudované *vysielacie stanice na rušenie rozhlasového a televízneho vysielania a zvýšená hraničná kontrola na cestných a vlakových prechodoch so zameraním na audio a printové médiá…
ale ani tieto „ochranné opatrenia“ neboli všemocné a preto sa aj tie „protištátne“ audio a printové materiály dostávali na územie ČSSR.

Pre úsmev pri pohľade do socialistickej minulosti malá perlička:
neviem, ako to bolo vtedy západne od rieky Moravy, keď v centre Bratislavy bol v suteréne reštaurácie Perugia na jeseň 1967 otvorený 1. oficiálny (verejný) striptíz. Verejná produkcia bývala poobede (pre návštevníkov Bratislavy najčastejšie mimobratislavksých mužov, kým ich manželky vykupovali obchody) a večer, kde po vystúpení sa diváci presunuli do vinárne na prízemí).
Pri konkurze tanečníc (často aj vysokoškoláčky) porota hodnotila okrem ich postavy a tanca aj politickú vyspelosť, ktorú zisťovala skúškou z politických otázok. Víťazky konkurzu tak každú noc zvádzali návštevníkov podniku.
Na jar 1969 tento podnik zanikol.
*

Upravil/a: led

Já z toho pamatuju něco, zdaleka ne vše jsem v té době chápal. „Zápaďácká hudba“ pokud tím myslíš veškerou produkci ze západu. Dokonce na poli kultury byla nějaká spolupráce – např. u nás proslulá filmová série Četníků, Francouzská šansoniérky Édith Piaf atd.
Existovaly ale seznamy vhodné a nevhodné tvorby, vhodných a nevhodných směrů… Bigbít byl spojován s poněkud neklidnou mládeží a spolu s neklidnou mládeží poněkud potlačován. Konkrétní seznamy ale neznám.

A i od toho Presleho (nevím, jak moc byl režimem tolerován, asi moc „vhodný“ nebyl, ale Zich zpíval jeho písničky i v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Jisté hygienické potřeby byly silně nedostatkové v druhé polovině osmdesátých. Tradiční dotaz: „Proč nejsou vložky?“ měl utajovanou odpověd: „Protože strana krvácí“

Drap: O komunismu tu ale nikdo nepíše ne? A že socialismus byl jen mezistupeň pro komunismus to bylo komunistické dogma.
Pamatuju doby, kdy se podařilo sehnat jen nějaký lístečkový voskovaný skládaný (ten byl na hov… teda vlastně nebyl) a nějakej čas mně mamka nutila si namuchlat to rudé právo (alespoň to bylo měkčí než ten voskovaný nesmyslinec)

Tak, krok po kroku:

• co to je „zápaďácká hudba“? To je i Johann Sebastian Bach, Antonio Lucio Vivaldi, Jean Baptiste Lully nebo třeba Antonio Corelli? Ti se normálně na koncertech hráli i za minulého régime.

V zásadě neexistovalo žádné legislativní omezení toho, co si mohl občan doma pustit za hudbu. Ano, socialistické Československo bylo poněkud háklivější na sousedské vztahy, než je tomu dnes, takže s tím obyvatel nesměl rušit spoluobyvatele, zvlášť v takovým paneláku, že. Ale jinak to byla, v zásadě, jeho věc.

Druhá věc je, jak se mohl člověk k hudbě z imperialisticko-kapitalistický ciziny dostat. Jasně, mohl dostat výjezdní doložku, devisový příslib a vyjet si na „západ“. Za ty devisy si tam, potom, mohl koupit klidně i desky / magnetonové pásky / kasety třeba s Beatles, a pokud je deklaroval v celním prohlášení a zaplatil příslušné celní poplatky, zcela legálně si je do ČSSR dovézt. Jasně, theoreticky mohl. Ale protože ČSSR měla valut vždycky poskrovnu – Koruna československá nebyla měna mezinárodně obchodovatelná, je otázkou, přehnal-li by to, dostal-li by devisový příslib také někdy v budoucnu.

Pokud bydlel někde v příhraničí, dal se koupit přehrávač na magnetonové pásky, ten se napojil na rozhlasový přijímač, a ta hudba se dala nahrát. Později, samozřejmě, i kasetový přehrávač a nahrát na kasetu.

I jinak se šlo dostat legálně k „zápaďáckému“ popu, i rocku, atp., akorát pouze a jen k tomu, který Strana považovala za souladný se socialistickou morálkou. Takže, primárně, frčeli levicově orientovaní umělci, samozřejmě. A pak ti, co nebyli považování za dekadentní (přičemž co je dekadentní, a co ne: o tom rozhodla Strana! Strana je kolektivní rozum, Strana se nemýlí, má vždy pravdu!). A jak už Ti napsala, třeba, dany: postoj Strany se měnil v čase.

To, že si lidé obstarávali „zápaďáckou“ hudbu, která tu officiálně neměla být, různě od veksláků, atp., bylo, samozřejmě, nelegální. ČSSR a DDR byly, totiž, jediné dva státy tzv. východního bloku (krom KLDR a Albánské socialistické lidové republiky, ale to je, trochu, jiný případ, „jiný level“), kterým se podařila kompletní socialisace služeb, takže soukromé podnikání bylo, až na svobodná umění, nebo řemesla, prakticky nemožné, a bez příslušného povolení vždy illegální a trestné.

Jistě, zrovna třeba songy Beatles se nehrály v nějakém „klubu mladých“, nebo na srazu Svazarmu. A, prosím pěkně, dnes někde vystupuje 모란봉 악단 (https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Moranbong_Band), nebo, co já vím, 常思思 (https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Chang_Sisi)? 🤦‍♀️

• autokina moc nebyla, zase byla letní kina. A? Dneska nejsou kina ani letní, ani zimní, zato jsou multikina. A? Co tím chtěl básník říci? 🤦‍♀️🤦‍♀️ A když někoho posral holub: mohla za to Strana, nebo soudruh Husák osobně? Nebo náčelník StB, že soudruha před holubím diversantem neochránil? Trochu soudnosti, proboha! 🙃🤪
• srací papír byl, protože jinak by hrozilo, že by se soudruzi utírali hodnotnou literaturou, např. Leninovými spisy, kterou jinak nikdo nečetl, a která byla, obvykle, tištěna na k tomu vhodném papíře.

Ne, vážně: že ekonomika socialistického Československa fungovala na poněkud jiných principech a měla poněkud jiné priority, to jsme tu už probírali hodněkrát. Po válce se budoval těžký průmysl, pak i ten lehký. Služby byly socialisovány, což, až na světlé výjimky, snížilo jejich dostupnost a standard (to pochopili i sami soudruzi, a to je co říct na to, jaké to byly gumy! 😅).

Všecko se vyrábělo podle několikaletých, zpravidla pětiletých, plánů. Prioritou byl export, protože stát potřeboval nezbytně valuty. Všecko má svá positiva a negativa, ale zrovna to, jak hodně budou soudruzi srát, a jak „pečlivě“ si budou řiť vytírat, se poněkud naplánovat nedá.

Nicméně dostupnost těchto a podobných propriet, jako byl toilletní papír, dámské vložky atp., se velmi zlepšila za normalisace. Pozor, ne, že by před tím nebyly, ale dá se říci, že za normalisace soudruzi z politbyra pochopili, že ne každá iniciativa kolektivu je kontrarevoluční. Do té doby byl plán a nebylo moc žádoucí chtít ho nějak měnit: máš vyrobit 3,000 km sracího papíru, vyrob 3,000 km sracího papíru a drž hubu a krok! Od sedmdesátých let už se dávalo místo iniciativě, že třeba družstevníci viděli: je málo praček, pár chytrých hlav se dalo dohromady a začali vyrábět pračky. A stát byl, vlastně, rád.

• jak „chyběla americká kultura“!? Byly tu kubánské restaurace, kubánská kultura. República de Cuba leží v Antarktidě, hned vedle Země královny Maud, za vstupem do duté země doprava, nebo co? Idiote! 🙃🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️😂

Pokud míníš Gringo kulturu: ona nějaká je? 😅🤪 Ne, vážně, co tím myslíš? Coca-Cola byla u nás i za Husáka, to samé Pepsi – vyrábělo ji JZD Slušovice v licenci. Jeansy taky byly, vyráběla je DRUTĚVA někde na severu Čech. A taky se kupovaly v Tuzexu, že. A o co jiného byli, prosím Tě, mírumilovní pracující z „Gringo kultury“ ochuzeni, co jim chybělo? Kultura zbraní, nebo já nevím, se vyjádři pregnantně, ne? 🤦‍♀️

Ten svět není tak černobílý. Ono od roku 1990 byla u nás silný protikomunistický ethos, stát vynakládal docela značné prostředky na to, aby našel na minulém régime co nejvíce toho špatného, kde je vůle, je i cesta a spojené kde vládnou síly, vše se snadno vykoná a kdo hledá, najde.

Že, třeba, ČSSR úplně vymýtila choleru, rachitis nebo třeba černej kašel, o tom se mlčelo. Že, třeba, prevence v dětské orthopedii byla světově unikátní, přelomová a znamenala snížení operací kyčlí kojenců o horní desítky procent oproti tzv. západu, o tom se mlčelo. O tom, jak se ČSR / ČSSR vypořádala s šmelináři po konci přídělového systému a toho burdelu, co tu byl těsně po WWII, o tom se mlčelo. A třeba o tom, že v ČSSR bylo na masu obyvatel méně vězňů, než je dnes, tak o tom se takticky mlčí pořád.

Stejně tak se „takticky“ zapomnělo, že za „komunistů“ se postavilo nejvíce bytů, a jak to s tím bytovým fondem dopadlo dnes, víme. Nebo, že ČSSR měla jeden z nejlepších systémů veřejné dopravy na světě.

Nevím, co pořád řešíš: ta doba byla, jaká byla. Abys byl vůbec s to si udělat reálnou představu, tak na to bys musel jíst více vitamínů, a hlavně si vytáhnout hlavu ze zadnice a zbavit se apriorismů. Z historie se lze jenom poučit, vrátit se nedá, změnit se také nedá. Srovnávání dneška s ČSSR je, sice, asi velmi populární a „hodí se do krámu“, ale nedává vůbec žádný racionální smysl.