Chcete-li na světě vyniknout, co byste měli či neměli dělat podle rady některých autorů? Více v doplnění,

Hlavně být sám sebou a pracovat na sobě. Otázkou je také v čem chci vynikat. Pokud budu chtít být zpěvák, bude nezbytné cvičit hlas, pokud budu chtít vynikat v kovařině, budu muset nejdříve zapálit výheň, pokud budu chtít vynikat v politice, musím lhát, lhát a zase lhát a přitom si ještě pamatovat co jsem vlastně lhal. Samozřejmě nic z toho nepůjde bez snahy a píle.

Nechci, vyhovuje mě to tak jak to je.

Rady jsou dobré pro ty, kteří chtějí vyniknout. Já už takové touhy nemám.

Ty, to bylo. Dřív bylo všecko, máslo bylo, mléko bylo, vodka byla, a v Moskvě viděli i maso a výstava je putovní. Dřív ano. Dnes je „jiná doba, host vyhazuje vrchního!“

U nás byl typ, co normálně hákoval, tuším, že byl taxikář, nějakou dobu, před tím byl i nějak sportovně úspěšný (ale to já nemohu pamatovat, to bylo „dávno“, tak jako za Husáka, nebo tak něco), bydlel v městském bytu, takže za tři padesát i s inkasem (obrazně řečeno), no a něco se v tom jeho životě porouchalo a on začal chlastat. Nejprve chlastal druhou ligu, no a najednou szynobus kolejówy troubí na plný ceres, tou píšťalou, jak dvě míle dlouhý vlak AMTRAKu v Arizoně, kvílejí kola, jak se to smýká po těch torach, no a stojí. A tam typ sedí na kolejích, namrdaný, jak carský důstojník, no a že už ho to tady nebaví, a takové ty podobné pindy. No tak nic, vlakvedoucí zavolal bengo, přijelo bengo, zavolalo záchranku, že jo, protože psychiatrický pacient (mlel z cesty). Přijela záchranka, a najednou, že ne, že ho to tady tuze baví, že ho jenom přemohla, jako, slabost, no a Ausgerechnet v těch torach. Tak tehdy mu to ještě zbaštila lékařka, tak ho „jenom“ kluci vezli SDP ubytovat na PZS.

Pár dnů na to na silnici I. třídy „kalamita“: typ seděl uprostřed dvou pruhů, takže celý jeden směr stál a blikal, protože už ho to tady nebaví a chce se nechat přejet. Tak, zase, nejprve přijela městská tajná policie MěStaPo, pak kluci z obvodu, pak lékařské auto RZS, a nakonec kolňa RZS. A tentokrát už jel na ubytování dlouhodobějšího charakteru, na akutní příjem psychiatrické nemocnice. Diagnostikovali mu schisofrenii, zastabilisovali ho tam, no a propustili. Jenže co může být ze schisofrenika, který nežere prášky a chlastá, v tom stádiu už, první ligu. No tak nic, tak se tohle odbývalo pořád dokolečka dokola, tak nebo tak, tam nebo tam. Samozřejmě, za městský byt neplatil, takže ho, časem, vystěhovali. A byl z něj občan bez přístřeší.

Dokud se tahal s ostatními vágusy, toho času bez ubytování, tak jak byl zrychtovaný, bylo mu blbě, tak dal celkově pokoj. Oni mají jednoduchý život: ráno se probudí po draku, potřebují sehnat něco kolem dvou stovek (dohromady, ne na osobu) na cigarety a 2 l PET vína. Až seženou, jdou se nažrat do charity, nebo containeru (žerou 1× denně), a pak se ožerou z té PETky vína. A tak pořád dokolečka dokola.

No jo, jenže život není krásný: jemu kdosi ve famílii natáhl brka, a on podědil byt. No, a pak to začalo od začátku znova. On si do toho bytu tahal ty agenty, s kterými zevloval na ulici a chlastali pak v tom bytě. Zase si sedal a lehal, a k tomu skákal z balkónu. Až jednoho krásného dne z toho čtvrtého patra, z balkónu, opravdu skočil, a od té doby je od něj pokoj. Není to dlouho, co si zalétal poprvé a naposledy, může to být zhruba půl roku, ale pořád se o něm mluví!

Takže, chce-li někdo vyniknout, cesty k tomu jsou různé. Pravda, někdy hrůzné, ale různé.