Chtělo by se vám popsat nějaký svůj sen, který vás zaujal? Díky..

Je tomu dávno,co jsem měl živý sen,na který do konce života nezapomenu.Když jsem byl mladý jinoch,opil jsem se,jak se říká do němoty.Ráno jsem se vzbudil s pocitem,že jsem něco udělal.Prostě se mi zdálo,že jsem zabil člověka a jeho tělo jsem schoval do břidlicového dolu,kde se dlouhá léta netěžilo.Každý den jsem očekával VB kdy si pro mne přijdou.Nedokážete si představit,v jakém stresu jsem žil.Prostě hrůza.No, a po několika dnech se mi to v hlavě srovnalo a ujistil jsem se,že to byl jenom sen.

Je pár motivů snů, které se mi pořád vracejí v různých obměnách. Byly doby, kdy mi neustále ujížděly vlaky a bylo mi to jedno, což je docela zvláštní reakce, když jsem to fakt chtěla a měla stihnout :o) Další nepříjemnej snovej vzorec je, že se někde probudím, nevím, kde jsem, jsem tam sama a je totální tma – neznámý místo, většinou divný (kostel, zavřený bar atd). A obvykle ještě k tomu zjistím, že jsem ztratila buď kytaru nebo brýle, což jsou v tom snu dvě životně důležité věci a to mě vyděsí ještě víc.
A poslední, nejčastější a nejškaredější… jsou letadla z nebe. Vždycky jsem na zemi, koukám nahorů po letadlech a najednou mi dojde, že tohle letí nějak divně a že vlastně neletí, ale padá. A že spadne někam daleko. A pak mi dojde, že nepadá daleko, ale na mě – a než spadne, probudím se. Jen jednou se mi zdálo, že dopadlo – ne na mě, ale hodně blízko – a byl to ten nejšerednější sen snad v mým životě, protože si dodnes nedovedu vysvětlit, jak jsem se v něm chovala a proč. Vyděsil mě ne ani tak tím, co se v něm stalo, ale jako kde se mi to vůbec vzalo v hlavě, i když to byl jen sen… Poslední dobou se mi ale i o těch letadlech zdává míň a když havarujou, tak už to není přímo na mě, ale někam dál, kam jen vidím. Ale jsem buďto jaksi divně ochromená a nic nedělám, nebo nemůžu najít mobil, nebo mi to nikdo na záchranný lince nevěří, nebo mi okolí říká "nevolej tam ,to nic není (!) nebo se mi vůbec samotné nikam volat nechce (!!!). A tuhle dokonce jedno vůbec nespadlo, ale za lesem se otočilo a přistálo :) Takže se sny vlastně vyvíjej dobře.
Poslední týden na mě pro změnu padali pavouci ze stropu sklepa – přesně vím, jak to vzniklo, jeden obrovskej mě docela zhnusil a strach, že na mě spadne, mi evidentně vlez i do snů. Tfuj, to už jsou snad lepší ty letadla…
Zajímalo by mě, co by na tenhle druh snů řekl nějakej psychoanalytik. Jasně, že to mám hlavně z toho, o co se zajímám a o čem píšu, ale… přece jen ty reakce jsou přinejmenším zvláštní.