Avatar uživatele
Aaron

Čim myslíte, že to je?

Jak je možný, že se lidé cítí tolik osamocení, když nás takhle tolik na světě nikdy nebylo?

Upravil/a: annas

Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? dudu, johana 56, ivzez, marci1 před 2567 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
marci1

Myslím si, že lidé se až moc „zavírají“ doma s PC, mobily. Chatování není pro člověka to pravé. Potřebujeme spolu komunikovat, potřebujeme se osobně s lidmi stýkat. Vidět se spolu „na živo“, dívat se do očí, poslouchat něčí hlas a slyšet i svůj hlas. Docela mě překvapuje, že se lidé nedokáží, či neodváží začít slovní komunikaci ve venkovním prostředí s cizími lidmi. Běžně komunikuji s cizími lidmi, ať už dospělými, dětmi, seniory i se zvířaty. Stačí jen tak málo, třeba: To je dnes krásně, že? Máte krásnou kabelku! Pejsku, ty jsi krásný! apod. Hovor se zapřede a popovídáme si s někým, s kým se třeba už neuvidíme, ale je škoda toho nevyužít. Dozvím se někdy i velmi zajímavé věci. 🙂

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Pocit osamění nemá nic společného s počtem lidí. Osamoceným se člověk cítí bez blízkých přátel rodiny kamarádů a podobně.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
dudu

Jak se můžeš vůbec ptát. Lidé se přestali navštěvovat, psát si a usilovat o vzájemné pochopení. Sedí u počítačů a žijí ve virtuálním světě.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?ivzez Nahlásit

Avatar uživatele
Lamalam

Nefňukej u počítače, vyraž mezi lidi!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ivzez

Je to nezájmem o lidi, nezájmem o své okolí.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Altair-AC

Neřeš to … Samota doma u PC je nejlepší

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Hranato

Protože nesdílíme s ostatními svou kreativitu. Ze strachu z osamocení místo toho čím dál víc sdílíme emoce a porovnáváme jejich druh, velikost, kvalitu a jestli je vůbec máme takové, jaké si myslíme že by měl být a jaké od nás ostatní očekávají. Ze strachu z osamocení pozornost a zbytky své kreativity věnujeme očekáváním něčeho někde v budoucnosti. Tedy nějakých hodnot „důležitých, nebo rovnou nezbytných pro přežití“ případně se věnujeme dosahování „vyšších a lepších“ cílů. Ve strachu z osamocení se tím odsuzujeme k čím dál rychlejšímu běhu vpřed a výš, protože všichni ostatní to tak taky dělají a pokud s nimi chceme sdílet emoce a nebýt osamocení, musíme s nimi držet krok. Ze strachu s osamocení děláme maximum pro to, abychom nakonec zůstali opravdu sami. Sami se svým věrným přítelem strachem z osamocení.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek