Nešlo jen o výkupne, ale i o propuštění třeba při uznání neviny, glejt dostávali i žebráci atd.

Ae zda se dotyční dostali v pořádku domů, těžko říct. Jistotu neměli, žádnou, někdy ale měli štěstí.

Zikmund vydal Husovi také glejt. Někdy glejty vydávala i královma,
třeba Vilém z Rožmberka vydal také ochranný glejt pro člověka, který by neoprávněně obžalovaný z vraždy.

„Před návštěvou Krumlova v roce 1439 Smil žádal sepsat glejt, který by mu zaručoval, že nebude na hradě zajat. Oldřich jej však přesvědčil, že již žádného glejtu není třeba, jelikož s ním hodlá natrvalo uzavřít příměří. Na počátku roku 1439 se tedy Smil vydal na Krumlov a byl zatčen. 16. ledna 1439 král Albrecht sice píše Oldřichovi, aby propustil Smila z vězení na Krumlově, ale protože se situace kolem Tábora a husitů v těchto dnech již uklidňovala, a ani husité si nechtěli situaci komplikovat dalším dílčím vyjednáváním, nad Smilem se tzv. zavřela voda.“ atd.

https://howlin­gpixel.com/i-cs/Old%C5%99ich_I­I._z_Ro%C5%BEm­berka

https://mysli­de.es/documen­ts/tynecnadsa­zavou.html

Upravil/a: annas

Tu neměli nikdy, při placení výkupného, stejně jako ji nemají při podobné situaci dnes.

Tehdy doklady tak jak to známe dnes neexistovaly. Pokud bylo složeno výkupné, prostě tě proputili ze zajetí – táhni si kam chceš, věc se považovala za vyřízenou. Předávka pochopitelně probíhala „z ručky do ručky“, aby byla jistota pro obě strany. A to platilo i pro velmože, jako byl např. Richard I. (Lví srdce) , zajatý Leopoldem Babenberským. (Richardovo výkupné bylo nejen peněžní, byly tam i další podmínky)

Do zajetí se bralo ostatně jen z důvodu výkupného, pokud tedy nepřítel nebyl velmožem (kde se zajetí za výkupné vyplácelo, jelikož ti na výkupné měli), čekala ho smrt, nikoliv zajetí (popřípadě na blízkém východě zotročení).

Ochranné glejty (jako dostal Jan Hus od Zikmunda Lucemburského) sloužily k jiným účelům – např. jako propustka, záruka bezpečnosti apod., nikoliv jako potvrzenka o zaplacení výkupného, podobně jako se např. nevystavovaly „stvrzenky“ o zaplacení mýtného – prostě jsi mýtnému zaplatil a mohls bez dalšího pokračovat v cestě.

Po složení výkupného a propuštění už byla vlastní bezpečnost starostí propuštěného, v praxi ji obstarávala družina předávající výkupné. Tenkrát ještě neznali „vymoženosti“ sofistikované byrokracie, vše se řešilo ad hoc, na nějaké blbosti byl život příliš krátký. ;) :D :D