Čím vším jste chtěli být a co se vám nepovedlo?

Po škole má každý nějaké představy co bude dál. Jenomže život (a za nás 2-letá vojna) to zamíchá. Do doby než sem přišli vietnamští obchodníci jsem dělat v textilce od běžné pomocné síly až k vedoucímu provozu. Továrna se zrušila a já musel odejít do pekárny a dále jsem postupně vystřídal i jiné zaměstnání. Nechci tvrdit, že devatero řemesel a desátá bída. Život mě naučil, že všude je to o dvou kůrkách a také to, že i ten nejvíce odříkaný krajíc je nakonec ten nejlepší.

Chtěl jsem být učitelem v MŠ. Bohužel tehdejší systém to neumožňoval. Musel jsem si vybrat jiný obor.

Chtěl jsem být archeologem, ale bohužel jsem se nechal ovlivnit názory druhých, že bych na to neudělal školy a těžko sehnat uplatnění a tak jsem nastoupil na strojírenský obor. Jako mechanik-seřizovač střídám pracovní pozice a do fabrik se vracím vícekrát pokud to jde. Je to většinou opičí práce montážního dělníka někde u pásu. Když už jsem se dostal k cnc stroji, tak jen dočasně, nebo mi jednou dali na starost čtyry cncéčka a to pak byla hodně stresující práce. Už mě to unavuje. Strojírenství je navíc hodně pochybný obor, který je nestálý. Není práce a zakázky, tak vás klidně propustí a za pár měsíců vám zavolají zda-li nechcete zpět. Už to řídí to pracovní agentury a jejich podmínky jsou katastrofální. Naposledy jsem jako agenturní zaměstnanec musel za oběd platit kolem 80ti korun a kmenový zaměstnanci to mají podstatně levnější. Nelíbí se ti to? Odejdi. Dělat se s tím nic nedá, protože jsem se na to ptal. Pracuji i pro Českou poštu v rámci nekolidujícího zaměstnání už pár let a to jediné mám opravdu rád. Nejsou tam totiž normy, agentury a situace kdy nevíte dne a hodiny kdy vám řeknou, že končíte i bez důvodu.

Byl jsem vyučeným dělníkem a chtěl jsem se zdokonalovat ve své profesi.Což se mně za komunistů celkem dařilo.Po revoluci, když byla fabrika vykradena a vytunelována jsem už NIKDE tuto svoji profesi nenašel, protože do našeho kraje se nastěhovaly německé firmy a ti už nepotřebovaly vyučené dělníky, ale cvičené opice na určenou práci.
Sice jsem prošel TŘEMI!!! rekvalifikacemi, ale nikde jsem se neuplatnil, protože opět šlo o to BÝT CVIČENOU OPICÍ PRO NĚMECKÉ FIRMY.
V okolí 50 km nenajdete ČESKOU firmu, která by vyráběla český výrobek.
Takže v takovýchto podmínkách jsem se dožil důchodu a od srpna už začnu být důchodcem, KTERÉ MLADÍ ŽIVÍ, jak stále opakují modří ptáci a už nějak nemohou pochopit, že jedině naše generace něco vyráběla a přispěla značnou měrou do rozpočtu republiky (a ten rozpočet Klaus vytuneloval..pokud nevěříte tak zde je odkaz http://www.no­varepublika.cz/2015/12/­klaus-pripravil-duchodce-o-333-miliard.html )

Upravil/a: anonym

Odmalička jsem se motal okolo řezníka a chtěl jsem být i řezníkem a uzenářem, ale na školu jsem se nedostal pro velký zájem, a tak jsem šel na klempíře. Poté mne fascinovala práce zemědělce v ŽV, kde jsem vydržel celkově 27 let a průběhu práce jsem získal výuční list a oprávnění k úpravě paznehtů u skotu,(Panebože, to bylo peněz), no a potom jsem si zhuntoval zdraví. Odešel jsem do strojírenství, kde pracuji do 31. července tohoto roku a odcházím do ID. To poslední povolání bylo snad jedno z nejlepších, co se týče financí a pozice.

Upravil/a: quentos

Od první třídy ZŠ jsem měla jasno, že budu učit. Na gymplu mě chytila chemie. Tak jsem to zkombinovala, učím chemii.

Já už 10 let chci být úspěšný podnikatel a deno-denně na tom pracuju. Je to dřina ale pomalu ale jistě se k tomu přibližuju. I kdyby to chtělo dalších 10 let práce tak se mého snu nevzdám 🙂

btw. Rokio, to že jsi koupil zlaté slitky za 10 tisíc a necháváš se živit státem tě ani zdaleka nedělá investorem 🙂

Upravil/a: Tw!st

Chtěl jsem být o dětství ekonomem a teď jsem investor. Před dvěma lety jsem chtěl být blogerem a stak jsem se jím, a to docela úspěšným. Nedávno jsem chtěl být učněm a teď jím jsem.

V budoucnu bych chtěl být úředníkem a doufám, že jím budu.

Neuchytila jsem se ani v oboru stavebnictví, kosmetiky, logistiky ani gastronomie.
Teď mě čeká vojenský výcvik a vím, že jsem se už našla a jsem ráda, že jsem na to přišla v tak brzkém věku a sebrala jsem na to odvahu včas.

Já chtěl dělat věcí… Když pominu klukoviny, tak to stále dá na pořádný výčet. Když začnu od těch prvních vážných nápadů, ke kterým jsem podnikl vážné kroky:

1. Astronom. Jako malého školáka mě fascinovala kniha Okna Vesmíru dokořán; jenže jsem zjistil, že „geometrie po obloze“ mě nebaví. Ale dostal jsem se tomu docela blízko k technice.
2. Policista. Díky vybavené knihovně jsem si mohl prostudovat učebnici kriminalistiky, kriminologie i trestního práva – a přišlo mi, že praxe je u nás vlastně poměrně rutinní.
3. Biomedicínský inženýr /research/. Bohužel jsem z toho důvodu nastoupil na elektrofakultu. Realizace oboru z mého pohledu velmi slabá (místo zajímavých předmětů rychlokurzy biologie člověka), takže jsem se rychle začal ohlížet po něčem jiném. Závěrečné rozhodování bylo mezi psychologií a medicínou. Psychologii jsem nakonec ani nezkoušel.
4. Na medicíně mě nadchly především tři směry: Biomedicínský výzkum, psychiatrie a soudní lékařství. Psychiatrii jsem nakonec odpískal, protože je na můj vkus málo biologický. Na soudní jsem se zkusil několikrát dostat, dokonce jsem si kvůli tomu odkroutil pár let na patologii (a ještě pod hodně špatným šéfem, takže tohle byl skutečně opruz), ale málo se tu vraždí a proto nepotřebujeme moc soudních lékařů. Takže se ze mě nakonec stal vědec (a učitel, na mém pracovišti je to neoddělitelné). A aby to nebylo málo, nakonec jsem pokládal za vhodné doplnit si ještě vzdělání v matematice.

(I když je tvůj dotaz už hezky starý, tak to ber jako inspiraci: Nikdy není pozdě změnit směr života.)

Popelářem.
Ale to se mi nepovedlo(naštěstí)

kosmonaut 🙂

Já chtěl řídit kamion, nebo být policistou, nakonec jsem skončil u Avastu.

doktorka