Co by následovalo, kdyby všichni rozumní náhle zanechali zaměstnání?

Stalo se dobrým zvykem, že zaměstnání zanechá zpravidla alkoholik, nebo feťák. To proto, že kvůli jejich časově náročným koníčkům jim již nezbývá příliš času pro zaměstnání a taky je nikde nikdo nechce, protože díky nadužívání drog mají z mozku bramboračku. Čili se pak i vlastní tragédii smějí jako debilové. Pro nezaměstnané se díky tomu zažil výraz „socka“ a účelem takovéhoto oslovení je člověka poněkud hanit/zesměšnit. Ovšem představme si, čistě hypoteticky, že zaměstnání by zanechali naopak rozumní lidé. Jednoduše by začali uvažovat chytře, aby přežili a byli šťastní a na tom svém novém, na nikom nezávislém životě by začali intenzivně pracovat. Jednoduše by se stali svými pány a pány svého času takovými, jak si to nedokáží představit ani „čeští podnikatelé“, z meritu sousloví vlastně řeholníci. Z mého pohledu, díky letité praxi, jde o princip v podstatě velmi prostý, řekl bych až extrémně jednoduchý. Napadlo mě, že by pak vlastně nikterak nemohlo existovat co nás jako lidstvo ničí a nakonec taky zahubí. A tím je chamtivost. A tak by postupně zanikala a nakonec přestala existovat. Skromní rozumní by z celé metody vyšli šťastně a začali by plodit podobně postižené potomstvo. Utopie? Nebo možný new start? Pod pojmem rozumný člověk si prosím představme rozumného člověka, tzn. někoho, kdo netouží po nepotřebném a taky se po světě z místa na místo nepohybuje ustavičně rychle a letecky, bez patřičných vjemů, jako ten idiot. Děkuju.

(Malé živnostníky a podnikatele využívající energie zaměstnanců poprosím neodpovídat- nedokáží a ani nemohou být nezaujatí.)