Co by se stalo, kdyby se šachová partie pojala mírovým způsobem?

Nechme na chvíli stranou, že je to proti koncepci hry, kde je cílem porazit nepřítele, event. odvrátit jeho útoky. Ale nedávno jsem si zkusil dát partičku proti počítači (nejsem šachista, spíš jsem si chtěl osvěžit pravidla hry, jak které figurky táhnou). Měl jsem bílé a zároveň jsem neměl riskovací ani dobyvačnou náladu. Počítač také nebyl nijak agresívní, jen jsme se pošťuchovali a po půl hodině jsme oba ještě měli všechny figurky. Jak říkám, šachy na toto nejsou dělané, nikam by to asi nevedlo, ale stejně mě průběh hry překvapil. Máte s tím někdo podobnou zkušenost?

Odpovědět

Zajímavá 3 před 487 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

Mesiáš

Mír je válka vedená politicky nebo ekonomicky, ve jménu dobra se koná každé zlo!

3 před 487 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

orwell

Já si myslím, že téměř každá šachová partie je v podstatě pojata mírovým způsobem. Na konci si civilizovaní soupeři obvykle podají ruce, jen výjimečně se poperou. Nelze prohrát bez vlastního přičinění. S počítačem si sice ruku nepodáš, ale zase do něj můžeš beztrestně kopnout či ho patřičně verbálně „zhodnotit“, pokud se ti uleví. 🙂 Ovšem pamatuji se také na jeden případ z minulosti, kdy jsem byl na konci partie málem fyzicky napaden a zachránil mě rozhodčí.
Při analýze odehrané nebo přerušené partie v podstatě hraješ sám proti sobě (pokud nepoužiješ PC) a nechováš se vůči sobě agresívně. Lze také vymýšlet či řešit různé šachové úlohy, ve kterých ani nejde o nějaké vítězství, nýbrž přijít tomu „na kloub“. I z toho plyne dosti značné uspokojení, nejen z porážky soupeře.
Šachy nejsou jenom o vybíjení figurek, oslavách vítězství, nebo zapíjení žalu z porážky.

Upravil/a: orwell