Co byste udělali pro to, aby se tady něco změnilo?

Pamatuju i pár let před 1989…
😉
Nevím, zda žijeme tak, jak jsem si tehdy představoval, že ´dneska´ budeme žít – jednak jsem nepřemýšlel o některých ´detailech´ a druhak si nepamatuju podrobnosti toho, co jsem si tehdy myslel.
Ale v hrubých rysech jsem spokojený – mohu říkat, co chci, mohu ve valné míře dělat, co chci – a pokud se mi tu přestane ´líbit´, mohu se odstěhovat – aniž vystavím perzekucím své příbuzné a kamarády.
😉
Pokud jde o to, co mohu pro tuto zemi (no, spíše společnost) udělat – můžu připomínat, jak moc byl minulý režim (podle mne) špatný, jací haj*lové byli jeho prominenti a vůdci (kam se ti dnešní v tomto kontextu hrabou) a proč by se už nikdy a nikde takový režim a takoví lidé neměli dostat k moci…
Mám totiž dojem, že někteří minulé zápory bagatelizují a jiní zase nynější svobodu nedoceňují.

pro tuto zemi jsem v poslední době udělal to, že jsem šel volit proti zemanovi, a protože tam nebylo koho volit, tak jsem se na to vys.ral ..takže- dobře vám tak

Moje paměť sahá mnohem dál do minulosti, než jen do r.1989. Mám tedy obrovskou výhodu, že mohu srovnávat na základě vlastních zkušeností a prožitků. Nejsem tudíž odkázán na předkládanou upravenou historii z pochybných zdrojů tvořených lidmi, kteří buď vůbec ještě v té době nebyli na světě, nebo se vyměšovali do plen. Na položenou otázku lze odpovědět: Jak komu. Např. panu Rittigovi se určitě splnilo mnohem víc, než več doufal. A co můžeme udělat pro svou zem? Jelikož volby prokazatelně nic zásadního neřeší, jak ukazuje posledních 25 let „vývoje“ a náš sotva splatitelný dluh každou vteřinou narůstá, dá se dělat asi jediné. To však nemohu napsat, protože bych byl okamžitě bloknut.

Svobodné volby a svobodu máme…

Co se má změnit? Změnilo se spousta věcí. Dalo by se zítra líp, nebýt spousty darebáků, kteří se neustále derou k moci, ta je ovládání druhých. Oni nám znepříjemňují život. Hladoví, neukojení, psychopati kteří nám bulíkují, že vládnou. V současnosti považuji za nebezpečné pro rozklad vratké demokracie blázna Dienstbier, starouš Schwanzenger už škodit nebude, závažná bude otázka, kdo z těch vládnoucích protře oči a řekne pravdu; pravdu o Ukrajině. Mnozí z nás mělo možnost sledovat dění na Ukrajině téměř on-line. Přitom naši politici jako slepí mluví jinak. Atd. Nebo srážení vážnosti jednání prezidenta Zemana. Psychologický efekt houfu. Za rozvoj obchodu s Čínou, oproti brečení nad lidskými právy někde v Tibetu, zatím můžeme poděkovat, tedy do doby, než Číňani okopírují technologie a budou si dovážené vyrábět sami. – ovšem nebylo by to poprvé.
Další otázka co bych udělal pro svou vlast? Nic. Dělám málo?

Doplňuji:
Abych nezapomněl na Tomio Okamuru. Znáte komplex dětí z domova? Nemajetný syndrom. Ten se projevuje tak, že se v mládí, když už má rozvázané ruce, všemožně podniká, i za cenu zadlužení, často používá ke svým cílům lidi, proto, aby nabyl ne jen to, co stačí k normálu. Ale potřebuje víc a víc. Nestačí mu byt, ani 2 byty. Skupuje téměř vše. Používá k tomu samopopularizaci. Kritiku všeho. Neuznává dosavadní funkční systém. Nemá vizi pro druhé, myslí jen na sebe. Snaží se vynahradit si sen o vlastním bydlení skupováním pozemků. Potřebuje vlastnit domy. Nevytváří nic nového, jakp politik nenabízí nic. Jen kritizuje že menšinu by vystěhoval, nebo že zadarmo by nic nikomu nedal. A tak dále.
Jako by si nebyl vědom situaci, že zde žijí lidé, kteří byli okradeni. A chtějí dožít.

Upravil/a: ptáč

Když si tak vrátím rok 89 tak převážná většina žila nadšením, že budeme žít ve svobodné demokratické zemi a bez vlivu Ruska. Dnes jsme někteří tak trochu rozčarováni skutečností. Vrátím-li se k roku 68 tak mi připadalo, že to tenkrát bylo nadějnější na daleko lepší budoucnost než dnes. Škoda, že jsme byli zastaveni.
Jedno mají obě události shodné. Vždy se najdou u nás všeho schopní jednotlivci, kteří národ vedou (prodají) tam kam většina nechce.