Co dál? Mám ukončit studium?

Mám problém, už nevím co dál, jsem na sš a nemám žádné kamarády a ani nevím jestli vůbec nějaké chci. S rodiči se pomalu ani nepozdravím, nemám to nic vůbec náladu. Jediné co mě baví, tak je práce s tátou v dílně, na zahradě, rád se projedu po vsi na motorce a proběhnu se psem. Nějvětší problém je, že mám tak rád rodiče, že se od nich nedokážu nikdy odstěhovat, najít si holku, chovat se jako dospělí, mít děti a žít si svůj život. Pořád si prohlížím fotky a už rok brečím. Jsem na gymplu, mám skoro samé jedničky, teď jsem si, ale uvědomil, že nechci na intr. Řekl jsem rodičům asi před rokem o tomto problému a ty To se spraví uvidíš mi Ti pomůžem a místo toho to vykecali babičce dědovi prostě všem příbuzným co to jen šlo a připadali si důležitě, a přišlo mi, že si z toho dělají legraci.Je mi 16 let a připadám si jak dítě.
Citím se jako kdyby mě něco dusilo nebo já nevím vůbec jak to popsat, je to strašně složité. Prostě jako, kdyby byli něco kolem mě a drželo mě a já z toho sevření chci ven, ale prostě to nejde.
Já nechci být dospělí mám z toho takový strach. Já už nevím co dál. Z tohohle už se asi nikdy nevyhrabu, budu mít prášky a už nikdy nebudu normální. No nic tak kdyby Vás něco napadlo byl bych za to moc vděčný.