Co dělat, abych nebyl ze spolužáků v depresích?

Moc se sleduješ. Přestaň se chovat poraženecky. Na výšce nezáleží. Každý je nějaký. Kamarádství se vyvíjí postupně, Nemůže to být na povel. Za tři dny nelze poznat, kdo s kým bude kamarád. Nikde také není napsáno, že právě v této třídě musíš kamarády mít. Důležité je se spolužáky vycházet v dobrém, bez ohledu na to jsou-li to kamarádi, či ne. Kamarády můžeš mít třeba i v místě bydliště, nebo ještě ze základní školy. Chovej se normálně a netvař se předem podělaně. Slaboši to nemají nikdy lehké a není nutné předem se do role podělánka pasovat. Snaž se vystupovat pokud možno sebevědomě, pokud se budeš chovat už předem odevzdaně, okolí to vycítí a dají ti to najevo. Odcházet ze školy je holý nesmysl. Vždy se dá vše řešit.

Upravil/a: elkon

Mám pocit, že si sám „hýčkáte svůj mindrák“, z menšího vzrůstu.
Někdy se sejdou ve třídě lidé, kteří nevytvoří kohezní kolektiv. Jste na začátku, netlačte na pilu!
Možná jste příliš zaměstnán sám sebou, vztahovačný.
Některé situace lze řešit /pobrat/ s psněvem, bez negativních emocí.
Vy prostě čekáte, že budete šikanován…. Což po 3 dnech je poněkud podivné. Změňte svůj přístup a těšte se na možný dobrý/prima den ve škole. Myslete na to co si přejete, ne co nechcete, čeho se obáváte.
Změna je možná (vy už jste si naplánoval, že počkáte rok a pak třeba odejdete = špatně).
Pomyslete na to, že i příští rok, dva vycházejí silné ročníky ze ZŠ a nebude jednoduché dostat se na nějakou SŠ, po přijímacích zkouškách, nebo nastoupit někam d 1. ročníku. To že bude lepší kolektiv se může splnit, ale nemusí.
Někdy trvá rok, dva, než si lidé s někým porozumí. Vy už po 2 dnech (první nepočítám), víte, že Vás šikanují?
Hleďte si školy, učte se. I když beru v úvahu Váš hovorový projev, hrubky jsou zbytečné 😉
Kamarády, známé, můžete mít i mimo školu. Nějaké záliby, pomáhat doma, sportovní činnosti atp.

Neřeš výšku, nezoufej z okamžitého stavu, začátky bývaj těžké pro (skoro) každého. Po pár dnech se těžko dá soudit kdo s kým bude kamarád. Obvykle se vztahy vyvíjejí minimálně týdny, spíše měsíce obvykle podle nějakých společných zájmů, charakteristik a­pod…

Neboj se, to bude lepší. Zvykni si, že lidi nejsou příjemní. Každý tě nemusí mít rád, ale nemusí dělat naschvály. Buď silný, koho z nich potřebuješ?

Hledej u sebe kladné vlastnosti a bud takový, jaký jsi. Jsi v novém prostředí, tak musíš počkat na reakci okolí, Nezáleží na fyzických hodnotách ale na těch duševních. Navíc vrána k vráně sedá, takže když zjistíš, že má někdo podobné zájmy, tak si k němu najdeš cestu. Je to běh na dlouhé tratě, takže nečekej, že tě za 10 minut budou všichni milovat.

Ahoj, lítá mi to, co prožíváš. Je to velmi obtížné začít na nové škole a snažit se navázat nové přátelství, obzvlášť pokud se cítíš, že jsi jiný. Rozhodně nejsi sám, kdo se cítí vyloučený a nechtěný, ale je důležité, aby ses o svých pocitech s někým bavil – rodiči, kamarády ze základní školy, poradcem nebo třeba s lékařem. Může to také pomoci zkusit se zapojit do nějakých školních aktivit, klubů nebo sportů, kde bys mohl potkat lidi se společnými zájmy.

Pokud jde o výšku, uvědom si, že je to jen jeden aspekt, který tě definuje. Každý má své vlastní nesplněné touhy a nesamozřejmosti – může to být vůbec cokoli od vzhledu po inteligenci nebo dovednosti – a výška je jedna z věcí, na kterou nemůžeš mít žádný vliv. Důležité je tedy koncentrovat se na to, čím opravdu jsi – tvé jiskřivé myšlenky, vlídnost, smysl pro humor, nebo cokoli jiného, co tě dělá unikátním.

Nedopusť, aby tě toto drtilo. Je to tvrdé, ale škola a její společenský systém jsou jen dočasné. Život má mnohem víc na předloktí a v budoucnu určitě najdeš lidi, kteří tě ocení takového, jaký jsi.
Tak nevzdávej!

Tohle není žádná šikana. Šikana má určitý stupeň brutality, jestliže je fyzická. Pokud je to psychická šikana, tak musí být páchána se zlým úmyslem, s opovržení hodnou pohnutkou, mít určitou závažnost (žádné škádlení, zlobení či obtěžování) a měla by trvat nějakou dobu.

Šikana je něco strašného. Rozhodně to není nějaké přehlížení či dělání legrácek na něčí účet, pokud jsou konány v dobré víře.