Co dělat, když k tomu druhému necítíte to, co on k vám, ale stejně ho máte rádi a nechcete ho opustit?

V podstatě jsou jen dvě možnosti, zůstat nebo odejít, ale vybrat si musí každý sám.

Tohle je normální stav, nikdo necítí totéž, co druhej člověk, to není důvod ke změnám. Dokonce ani má fenka ke mě necítí totéž, co já k ní a to už je co říct, pánč jí je přetvářka naprosto cizí*.
Horší bude, až uslyšíš větu- ty už mě nemiluješ. To pak fofrem zdrhej ještě dříve, než se v tom vašem společném zázemí vytvoří živná půda pro citové vykořisťování ;)

*vona se spontánně posere, i když jí to předem očividně mrzí!

To je opravdu těžká otázka. Záleží také trochu na tom, jestli lidé spolu „jen“ chodí, ještě nemají vybudovanou rodinu, domácnost a nebo se jedná o manžele po 20 letech manželství a mají již děti. Úplně stejné city k sobě dva lidé asi nechovají stejně. Stačí si třeba představit, že bychom byli bez toho druhého, už bychom ho neviděli, jestli by nám nescházel a dokázali bychom bez něj žít. 🙂

Co dělat musí si každý rozhodnout sám. Takovéto situace nejsou v životě nic nezvyklého