Co dělat, když se špatně zamiluji?

Byl jsem (snad už mohu psát v minulém čase) asi šest let zamilovaný do šťastně vdané ženy. Pomáhalo mi vídat ji co nejméně („sejde z vočí, sejde z mysli“ – tím ovšem nemyslím úmyslné vyhýbání, to je nápadné a docílíte přesně opačného efektu, než chcete…), a když už jsme se viděli, přinášelo mi úlevu, když jsem jí mohl alespoň něčím zalichotit či přinést drobný dárek (výmluva se vždycky našla – svátek, poděkování za prokázanou službu…). To milovanou osobu nemůže nepotěšit, a kdo ví – třeba mu tím zaimponujete. Pokud nemá děti, není nijak „špatné“ se o něj snažit. Jak již bylo řečeno, třeba jeho manželství není příliš ideální… manželství rozhodně není o tom, že někdo někoho „vlastní“. Pokud ano, tím spíš to bude ten „vlastněný“ řešit nevěrou.

Upravil/a: quentos

Moc se toho dělat nedá.
Obrnit se trpělivostí a vydržet, dokud to neodezní.

Určitě se nesnažte ho odvést od rodiny.

Jsi zamilovaná, ale nepíšeš, či on city opětuje nebo alespoň ví, že existuješ.
Pokud ho jen vídáš (to tvrdé y ve vídám trapné je:-)) , ale nemáte spolu poměr, je to v pořádku, protože on je starší( což problém není ), ale už ho vlastní jiná žena, což už problém je. To znamená, že může a nemusí mít spokojené manželství, o mimomanželský vztah třeba nemá zájem, ale vzal by zavděk avantýrou, úletem s mladým masíčkem, což tobě zlomí srdce a vezme iluze o mužích. Ať ti iluze vezme nějaký kluk, tobě rovný věkem i zkušenostmi.
Nemám zkušenost se ženatým starším pánem, ale asi rozumím. Ber to tak, že je pro tebe dosažitelný asi tak stejně jako nějaká herecká hvězda pro mě, poohlédni se po jiném.

Představ si sebe a svého vyvoleného za 30 let. Ty budeš stále ženská v plné síle, on bude stařeček.