Co je horší? Křesťanství, nebo islám?

Jedna věc jsou prameny a druhá věc je praxe, čili výklad pramenů a jejich uvádění v život. V pramenech obou náboženství najdeme ošklivé věci. V islámu jsou přeci jen trochu přímočařeji formulovány příkazy k zacházení s nevěřícími. Rozdíl je navíc i v těch ústředních postavách. Je vcelku lhostejné, jestli existovaly či nikoliv.
Ježíš je božská bytost, člověk a zároveň boží syn. Jeho postava byla mírumilovná a nejvíce si pamatujeme příkazy o lásce k bližnímu svému, o nastavování druhé tváře a dokonce lásce ke svému nepříteli.
Mohamed byl obyčejný člověk, kterému bůh zjevil korán. Stal se svým životem a výroky rovněž příkladem pro muslimy. Jeho postava se z mírumilovného proroka stala válečníkem, dobyvatelem a vládcem. Což je něco docela jiného než u Ježíše.
Křesťanství ponechává věřícímu jakousi svobodnou vůli přičemž žádá od člověka lásku k bohu, k Ježíši a k ostatním lidem.
Islám znamená podřízení se. Plné odevzdání se Alláhovi a respektování jeho příkazů, které jsou v islámu poměrně propracované a zasahují do rozmanitých součástí lidského života od sexu až po politiku.
Křesťanství má nějaké centrální pozemské autority, papeže nebo patriarchy, kteří mají moc vyložit věřícím, co je správné a co ne.
Islám funguje bez takových sjednocujících autorit a ač jsou jeho pravidla poměrně explicitně daná, tak je vykládá spousta imámů různého vzdělání a různých motivací. Prostor pro různé interpretace pramenů totiž v islámu stále je už jenom díky protichůdným veršům v koránu a nejednoznačné postavě Mohameda, který ze začátku působil jako apoštol, později spíše jako lupič, vrah a násilník. Z toho plyne určitá nevypočitatelnost islámu a nedá se pranic spolehnout, že nějaká skupina muslimů (např. žijících v Británii) bude vždy mírumilovná v každé generaci a za jakýchkoli sociálních a demografických podmínek. Přísně vzato stoprocentní spolehnutí v tomto směru není ani na křesťany, ale jakés takés záruky přeci jenom máme. František nevypadá na to, že by chystal další křížovou výpravu.
V západní kultuře jsme dospěli k tomu, že křesťanství bylo téměř úplně vytěsněno z politiky. Víra je na západě považována za čistě osobní věc, není v ní nikomu bráněno, nikdo kvůli ní nesmí být pronásledován nebo dikriminován. Od věřících se očekává, že nebudou nijak zasahovat do životů nevěřících nebo jinověřících.
Ovšem islámská kultura má zcela jiné tendence. Prameny islámu jsou plné návodů, jak přistupovat k nevěřícím, jak se k nim chovat a jak s nimi zacházet. Muslimové jsou vychováváni k tomu, aby sami sebe považovali za nadřazené nevěřícím. Z toho plyne silný pocit cti, kterou je snadné urazit (slovem, karikaturou apod). To je problém na západě, kde svoboda slova je jednou z nejvýznamnějších svobod, které jsme si ustanovili. V tom podřízení se a odmítání některých základních svobod pak islám naráží na demokracii a v důsledku s ní vůbec není slučitelný, pokud neprojde nějakou reformou. Přičemž taková reforma je zejména v důsledku chybějících autorit, ale taky toho, že drtivá většina muslimů žije mimo demokratické země, v podstatě vyloučená. V porování s tím se křesťanství s demokracií sžilo velice dobře. Takže odpověď, co je horší, je vcelku jasná.

Zakázat náboženství nelze. Není možné někomu nařídit, aby si něco přestal myslet. Obnovit hranice by možná ještě mohlo pomoci něco zachránit. Je nezbytně nutné dosáhnout toho, aby migrační tlak z islámských zemí ustal. Nejlépe tak, aby migranti neměli potřebu se sem vůbec stěhovat. Což by šlo snad tím, že by se podpořilo nastolení pořádku v jejich mateřských zemích a taky tím, že se začnou masivně vracet zpět. Připusťme si, že obojí je velmi komplikované, ne-li nemožné. Na druhé straně přece nelze jen tak čekat se složenýma rukama a sklopenýma hlavama.

Jsou si tak podobné, protože mají obě náboženství stejný základ.
Jak zakázat? Chcete lidem vnutit víru něčeho jiného? Zakázat to není možné z několika důležitých důvodů. K tomu celá historie Česka má spojitost s křesťanstvím. Bylo by moudré a spravedlivé zakázat tuhle víru a zapomenout na to všechno?
Část obyvatelstva je na tuto dobu hrdá. Nejlepší rozhodnutí podle mě je takové, nechat všem svobodnou volbu v náboženství. Pokud si ale někteří něco zvolí, tak ať tím neovlivňují ostatní. Jsem nevěřící a tak mě někdy opravdu obtěžují lidé v ulicích a jejich knížkama a žehnáním…

ač nevěřící,tvrdím,že víra není špatná (jakákoliv),horší je to,co z ní udělali náboženští fanatici,a je pak jedno,zda je to křesťan (například nepovolení interupcí ani znásilněnejm) nebo islám a jiné…

Upravil/a: Mc Merkurion

Ještě si tam dopiš – obé vychází z judaismu…
😉

Co je horší? – je to úplně jedno…
Obé je mnohdy jen zástěrkou pro mocenské spory a boje…
Nevybereš si.
_______________

Na druhou stranu – zákaz nic neřeší…
Víru zakázat nemůžeš – a zakázat církev (církve) nemá význam.

Upravil/a: gecco

Žádné,každé náboženství stojí za prd.

Pleteš jablka a hrušky dohromady.Ještě jsi zapomněl na ateismus,který se nemůže chlubit zrovna čistým štítem.20 století je toho příkladem.