Co je příčinou toho, že lidi dělají chyby?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Lidskost a přirozenost? Chyby nejsou zlé, když se neopakují. A teoreticky se můžeš naučit/dozvědět cokoli, co je k dohledání, ale dokud to nezkusíš prakticky, tak to nikdy pořádně mít/umět nebudeš. A praxe se od teorie (představ, hlavně i idealizovaných) může značně lišit. Hlavně ne všechno je v teorii a někde takhle jinde k dohledání nebo i osvojení (schopnosti a dovednosti jsou taky o něčem jiném, než pouhé vědomosti/znalosti – souvisí jen částečně). A ti, co psali ty knihy, se to museli někde naučit, osvojit. A si piš že zkoušeli, selhávali a dělali chyby… = život. Ten je o prožívání a učení (i učení se z chyb, svých vlastních).
To jen ve škole tě naučí nenávidět chyby a za každou tě velmi přísně trestat. Dostaneš pětku a hned je z tebe „hňup, co to v životě nikam nedotáhne.“

Tvl, to devítiměsíční dítě je ale blbé, že? Už tak 300× spadlo a stejně neumí pořád chodit, a ještě navíc se o to pořád pokouší. :P Vztáhni si to na cokoli, jakákoli taková zkušenost (setkání s něčím novým, neznámým, co jsme nezkoušeli a co jsme někde jen viděli nebo slyšeli, či se to nějak jinak dozvěděli) je naprosto stejná jako když se dítě učí chodit a začíná dělat první krůčky. Nj, rodiče mu mohou dát obrázkový návod, jak chodit a může si to i podrobně „přečíst,“ že?? :D A hned určitě bude moct chodit, jen proto, že to vidělo na obrátku.. klidně už ve třech měsících.
Něco se zkouší (opakově i s chybami), dokud se to člověk nenaučí, cvik dělá mistra. Dospěl lidé už ale mnohdy ani nechtějí nic zkoušet ani poznávat, nechtějí se ani učit. Škola je naprsto demotivovala, vzala jim zvědavost, touhu po poznání i ctižádot. Navíc je zdeptala z toho, jak pořád všichni trestají za obyčejné (a přirozené) chyby. Chyby jsou přirozený proces, součást učení.
Dovednost si neosvojíš, dokud se ji nenaučíš (což je delší proces). A neplatí to jen pro dovednost.

Některé chyb LIDSTVO (jako celek), ale i někteří jedinci opakují neustále… to už je tou nezvdělaností, neuvědoměním atd. Čili logická odpověď na tvou otázku, že nečtou, neznají historii a o chyby ostatních se nezajímají (ve smyslu, aby se z nich poučili – jinak se o ně zajímají celkem dost… ze škodolibosti).
„Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.”

Upravil/a: Daidal

Je hodně druhů chyb, ale v podotázce se zmiňujete o chybách na netu.

Nedá se zevšeobecnit, u každého je jiný důvod.

Někdy z neznalosti, jindy ze zbrklosti – neplatí dvakrát měř, jednou řež, často věří chybným odpovědím či informacím a předává je dál. Nebo je rozdíl mezi vnínáním a myšlením. .

V životě jde např. o očekávání něčeho lepšího, . nezkušenost, rychlé rozhodnutí, málo času, zaslepenost, někdy i cena atd,. .

Každý člověk je chybující, ale mnohem horší je chybu přiznat., vždy je vinen ten druhý. I když diskutuje, stále stojí za svým.

Dnes se přiznání chyby považuje za slabost na rozdíl od minulosti, Často to škodí.

Co platí? Chybovat je lidské či odpouštět je božské? Nebo chybami se člověk učí?,

Jedině anděl, který se vznáší, nemůže zakopnout.

Upravil/a: annas

A ty jsi hned správně počítal 1 + 1 = 2, znal chemické názvosloví, dosazoval správně do vzorců, znal díla Karla Jaromíra Erbena a jiné? No a pokud jsi přišel do práce, tak jsi všechno věděl? Jezdíš dokonale v autě a máš dokonalé vztahy v rodině atd. Asi mi rozumíš, kam bych pokračoval. A můžeš si odpovědět sám.

Daidal to napsal správně. Náš školský systém číhá na chyby a nervuje žáky a studenty. V práci totéž- udělat chybu rovná se konec světa. Tahle atmosféra nutí lidi kličkovat, švejkovat, lhát a zatloukat. Netolerance plodí netoleranci.

Neznalost věci, nepozornost, zbrklost.

Chtějí „zapadnout“ do společnosti?

Když jsem byl malý kluk, tak jsem si často představoval, že žiji v nějaké divočině s ostatními. Vše potřebné k životu bylo v mém fiktivním světě jen přírodní a hodně se tancovalo s oštěpy a podobné rituály. Hodně jsem tehdy přemýšlel, jak se v životě budu chovat a především tvářit se, abych vůbec přežil (nebyl zabit) a nemusel zabíjet.