co je to Alzheimerova nemo a jak se projevuje???

Alzheimerova choroba je chronicko-progresivní onemocnění nerové soustavy na podkladě degenerativního zániku neuronů s tvorbou charakteristických histopatologických změn. Je nejčastější příčinou demence ve středním a vyšším věku.
Počáteční stádium (první 1–4 roky od začátku n.)
Stadium se projevuje především kognitivními poruchami a snížením funkční výkonnosti v myšlení. Pacient i jeho okolí změny kriticky dokážou dobře rozeznat, uvědomují si je.
Již v počátečních stádiích nemoci je pozitivní test na Alzheimerovu nemoc – test kreslení hodin .
porucha schopnosti učení novým informacím
relativně dobré vybavování dávno získaných informací (z mládí, …)
potíže s pozorováním, vštěpováním a vybavovním recentních událostí a běžných informací
hledá nedávno odložené předměty
zapomíná vykonávat běžné rutinní úkony
selektivní obtíž s vybavováním jmen osob cizích lidí, později i rodiny
potíže s užíváním méně často používaných slov
pokles paměti a další poruchy jsou na překážku denním činostem, ale potíže neomezují soběstačnost pacienta
neschopnost zvládnout obsluhu jednoduchých elektrických přístrojů (mlýnek na kávu)

Střední stádium (2–10 let od začátku n.)
závažné prochy paměti, pacient si vybavuje jen hluboce vštípené, dobře známé informace
ukládá věci na netypická místa (např. peněženku do lednice)
nové informace lze vštípit jen výjimečně a na velmi krátkou dobu
stále se ptá na stejné věci dokola, nepamatuje si co už říkal a tak fakta stále opakuje
nevybavuje si ani svou domácí adresu, informace o místě, kde se nachází, co nedávno dělal
je dezorientovaný, ztrácí se ve známém prostředí
nevybavuje si už ani jméné dobře známých osob a rodiny
nevybavuje si názvy předmětů a popisuje je opisem („to, jak se z toho pije“, „to, jak se tím píše“)
soběstačnost je vážně narušena
řeč je obsahově chudá, věty ztrácejí svůj smysl
ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly
u části nemocných se rozvíjejí poruchy chování ve smyslu bloudění, neklidu, někdy dokonce agresivity (díky nepochopení situace, strachem „z neznáma“)

Pozdní, těžké stádium (7–14 let od začátku n.)
téměř úplná ztráta paměti
neschopnost vštípení nové informace
vybavují se pouze nesourodé útržky dříve získaných informací
nepoznává blízké osoby
nesoběstačný
plně dezorientovaný (neví kde je koupelna, kde WC)
většinou inkontinentní

Alzheimerova nemoc je závažné onemocnění mozku, při kterém dochází k zániku mozkových buněk a následnému ubývání mozkové hmoty. Zároveň dochází v mozku k dalším jevům, které jsou více či méně probádané. Jedním z takových dějů je ubývání acetylcholinu. Acetylcholin je látka, která zajišťuje přenos informací mezi mozkovými buňkami. Úbytek buněk a narušení přenosu informací mezi buňkami ještě zbylými vedou pak logicky k významnému narušení mozkových funkcí.

Hlavním příznakem Alzheimerovy choroby je porucha paměti. Na počátku onemocnění je přítomna zapomnětlivost, člověk stále něco hledá, dává věci na nesprávná místa (peněženku do lednice apod.). Může si detailně vybavovat věci z dávné minulosti, a přitom si nepamatuje, co se stalo před chvílí, co měl k obědu apod. Stále se ptá na stejné věci nebo stejné věci dokola opakuje. Rozvíjejí se poruchy řeči, nemocný si nemůže vybavit názvy jednotlivých předmětů, pojmenovává je opisem („to, jak se z toho pije“, „to, jak se tím píše“). Řeč je obsahově chudá, věty ztrácejí svůj smysl. Nemocný ztrácí schopnost abstraktního myšlení, ztrácí úsudek, není schopen řešit ani banální úkoly. Přestává se orientovat v čase, neví, jaký je den, může se ztratit i na dobře známých místech. Netěší ho dál činnosti, které mu dříve potěšení skýtaly. Mění se jeho osobnost, chování. U části nemocných se rozvíjejí poruchy chování ve smyslu bloudění, neklidu, někdy dokonce agresivity. Tyto poruchy jsou dány především nepochopením situace či strachem z „neznáma“. Alzheimerova choroba narušuje i schopnost konat běžné denní aktivity. Obsluhovat běžné domácí přístroje či dokonce telefon se může stát nezvládnutelným problémem. V počátečních stádiích nemoci může nemocný dobře fungovat ve známém prostředí, zaběhlém rutinním životě. Příznaky se často „demaskují“ při určité zátěži či změně (ztráta partnera, hospitalizace apod.).
Alzheimerova choroba je progresivní onemocnění. To znamená, že její příznaky se neustále zhoršují. Na začátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou pomocí při řešení obtížnějších úkolů (řešení finančních záležitostí apod.). S rozvojem nemoci však ubývá činností, které je nemocný schopen zvládnout sám, bez cizí pomoci. V nejtěžším stádiu Alzheimerovy choroby již není schopen se ani samostatně najíst, neudržuje hygienické návyky, může se pomočovat. Stává se zcela závislým na péči okolí.

Zdroj: http://www.ge­rontologie.cz/show­doc.do?docid=25