Cukr
Zpráva z dubna 2016.
Zvýšený obsah cukru v krvi je každoročně příčinou smrti 1,5 milionu lidí na celém světě. Počet lidí s cukrovkou ale podle Světové zdravotnické organizace (WHO) stále roste a od roku 1980 se téměř zčtyřnásobil. Pokud se proti nemoci nepodniknou razantní kroky, stane se brzy sedmou nejčastější příčinou smrti.
Známého zabila cukrovka v 51 letech a třeba já osobně mám prediabetes a to jsem ani nikdy cukru nijak zvlášt neholdoval. Nyní již přes dva roky věci s cukrem nejím a vyhýbám se mu. O cukrovku fakt nestojím a stačí mi už jen ten náběh na ní.
Prediabetes je stav, kdy už se u pacienta objevují některé příznaky cukrovky, ale jako cukrovka toto onemocnění zatím nelze označit. Prediabetes se cukrovce ale velmi podobá a trpí ním přibližně 5 % naší populace. Blížící se cukrovku můžeme předvídat z hodnot mmol/l krve, které jsou vyšší než 5,3. O samotné cukrovce ale hovoříme až od hodnot 7 mmol/l krve. Diagnostika onemocnění je možná pouze laboratorními testy.
Vznik prediabetes
U některých osob je hladina cukru v krvi před jídlem normální a po jídle dlouho stoupá. Problémem se zde ukrývá v tom, že tělo není schopné cukr uložit a spálit. Zároveň ale není možné potlačit jeho vnitřní tvorbu po jídle (jak reaguje zdravý organismus). Druhým projevem prediabetes je, že cukr v krvi začíná stoupat již nalačno. Zvýšená tvorba cukru v organismu probíhá nepřetržitě, nejen po jídle.
Můžete trpět první nebo druhou poruchou. Výjimečné nejsou ani obě najednou. Jestliže vám toto onemocnění lékař diagnostikuje, doporučujeme vám vsadit na prevenci a pokusit se tak zabránit rozvoji cukrovky.
Vznik cukrovky nebo prediabetes nutně nesouvisí pouze se sladkými jídly, ale má celou řadu příčin. Už při prediabetes se zvyšuje riziko srdečního infarktu nebo mozkové příhody, jelikož zvýšená hladina krevního cukru poškozuje cévní stěnu. Stoupá také pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění. Teď je tedy důležité více než kdy jindy vsadit na preventivní opatření. Váš praktický lékař by vás před cukrovkou měl rozhodně důsledně varovat, netvářit se, že je ještě vše v pořádku.
0 Nominace Nahlásit |
Tvrdé drogy
Ztužené tuky – umí vyvolat cukrovku snadněji než jiné „pochutiny“. Likvidují Langerhansovy ostrůvky u slinivky břišní celkem spolehlivě.
0 Nominace Nahlásit |
Tvrdé drogy
Snad trochu ode všeho, ale podle mě drogy (tvrdé) jsou nejhorší – třeba pervitin
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Tvrdé drogy
Z tvé nabídky tvrdé drogy.
Jinak obecně sůl,cukr alkohol až tak moc nezabíjí, většinou jde o souhrn více faktorů,třeba vysoký tlak a obezita, pak tam samozřejmě cukr a sůl mají dvou roli,sami o sobě nejsou nebezpečné.
Co se týká alkoholu někdo,kdo pil nebo kouřil zemřel docela brzy,jiný se zase dožili věku,kterého se nedožili ani liídí,kteří sportovali a žili zdravě.....
O cukru si osobně mysyslím,že je více prospěšný než škodlivý, ale nesmí se to s ním přehánět a mít největší podíl v jídelníčku a dospět k obezitě. Bez cukru bychom vlastně nežili,naše buňky potřebují energii,mozek…
Jinak co se týká největšího zabijáku,tak si myslím,že třeba autonehody taky mají svůj podíl nemalý
i psychika -spoustu lidí ročně zemře zbytečne,ikyž dyž jsou zdraví jenom kvůli tomu,že jim není nikdo schopen pomoci-deprese,schizofrenie..
Jinak ve svém životě zním spoustu lidí,kteří celý život žili nezdravě,trpí velkou nadváhou,nikdy nessporotvali,ale ani se nepohybovali,zeleninu nevzali do úst,pijí alkohol,celý život akorát na vše nadávají a je jim přes osmdesát a jsou na tom zdravotně lépe než padesátnící.
Naopak znám lidi,co sportují,stravují se v Bazalce,a proděli,těžký infarkt,či zemřeli celkem brzy…
0 Nominace Nahlásit |
Cukr
Chvilku jsem váhala mezi cukrem a solí, ale cukr teda nakonec zvítězil.
A rozhodně ne jen proto, že je teď děsně ‚kůl‘ vyhlašovat konzumaci
cukru bojkot (ne-li přímo válku)…
Cigarety, alkohol, tvrdý drogy určitě zabíjí podstatně rychleji a
drastičtější formou než cukr či sůl, ale každý člověk má tu
svobodnou volbu sám se rozhodnout, jestli do těch svinských závislostí
půjde, nebo ne. Argumenty ‚vyléčených‘ feťáků, alkoholiků a
kuřáků, že do toho spadli ‚nevinně‘ z puberťácké nerozvážnosti
nebo protože hledali únik před tím či oním, tohle prostě neuznávám: já
taky neměla zrovna lehký dětství ani dospívání, a přesto jsem
v životě neměla cígo v puse, nikdy jsem nebyla opilá (kromě pár deci
vína se za celý rok alkoholu ani nedotknu, páč mi nechutná), a
i o drogách jsem slyšela jen zprostředkované story. Takže to opravdu
není o okolnostech, ale o slabé/pevné vůli a o svobodné volbě každého
z nás: kdo se všemi těmi drogami ničit nechce, ten si prostě tyto sajrajty
do těla pustit nenechá. S výjimkou pasivního kouření se těm svinstvům
dá vyhnout úplně jednoduše: stačí je aktivně nevyhledávat. 😉
Oproti tomu cukr i sůl je v dnešní době všudypřítomný a vyhnout se jim už prakticky není možné. Stačí zajít do krámu a číst etikety na výrobcích, cukr i sůl se dneska přidává úplně do všeho: od pečiva a polotovarů, přes mléčné výrobky, konzervované a sterilované potraviny,…až po tzv. zdravou výživu, cukrovinky nebo uzeniny všeho druhu. Už v této ‚skryté‘ podobě do sebe den co den dostáváme větší množství cukru a soli než je pro nás dobré. A to ještě nepočítám to vědomé solení a slazení, které praktikujeme i několikrát denně při domácím vaření nebo při dochucování přineseného jídla v restauraci… Sůl oproti cukru má pro nás jednu velkou výhodu: její chuť je natolik výrazná, že jí stačí relativně málo a jídlo je rázem přesolené, tudíž znehodnocené a pro nás nepoživatelné. Zato cukru si do buchty napereme čtvrt kila, a ještě pak máme tu potřebu si ji promazat sladkou marmeládou nebo krémem, pocukrovat si ji i svrchu, polít cukrovou nebo čokoládovou polevou (nejlépe vše dohromady, že)… a to všechno ještě pak spláchnout oslazenou kávičkou, čajíčkem či kakaíčkem. Nemusím být žádný odborník na výživu ani zmasírovaný ‚cukr hejtr‘, abych věděla, že tohle našemu tělu a celkovému zdraví určitě žádný benefity nepřináší.
Sama cukr konzumuju bez větších výčitek, ale mám to vykompenzováno tím, že jen vzácně pociťuju choutky na průmyslově vyráběné cukrovinky a třeba takové domácí buchty mi bohatě stačí 2–3 kousky a chuťově vůbec nemám potřebu je nedejbože ještě docukrovávat. Čaj ani kávu nesladím (cukr przní přirozenou chuť nápoje), limonády nepiju vůbec, vánočního cukroví peču množství ‚tak akorát‘…čili příjem přímého cukru mám pod kontrolou tak nějak přirozeně, a tak se nemusím přespříliš stresovat množstvím toho skrytého.
Soli bychom museli konzumovat opravdu nadměrné množství (a dlouhodobě), aby se nám to začalo odrážet na zdraví (ledviny, krevní tlak atd). Zato přeslazený organismus začne na ty naše nestřídmé návyky odpovídat docela rychle: obezita (a s ní spojené potíže s dýcháním, klouby, tlakem atd), cukrovka, všelijaké kožní problémy způsobené přemnožením kvasinek atd.
Takže shrnuto a podtrženo:
Za mě je tedy volba vcelku jednoznačná… ačkoliv ještě nad cukr bych do té hitparády zabijáků postavila stres, ‚ideálně‘ ještě ve spojení s negativismem, pesimistickým postojem k životu a nízkou sebedůvěrou (ale tuhle možnost jsi do ankety bohužel nezařadil 😉
0 Nominace Nahlásit |
Tvrdé drogy
Já bych volil asi cigarety. Ale ty tvoje možnosti se překrývají. Alkohol i nikotin jsou tvrdé drogy, takže volím tvrdé drogy.
0
před 3079 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ani ne, řekla bych… přece jen jsme každý ‚individuum‘ jináč
stavěné. 😉
Ale zkus si třeba do guláše nasypat 200g soli… myslíš, že si pochutnáš
a ještě tě to bude lákat dát si kvůli té návykovosti jeden nášup,
druhý, třetí…? Asi sotva, viď. 🙂
Sůl je návyková taky, to samozřejmě… ale i kdybys měl tu nutkavou
potřebu cpát ji všude (včetně šlehačkovýho poháru), tak ani za týden
jí nespotřebuješ tolik, co cukru padne do jednoho dortíku ‚k odpolední
kávičce‘.
Taky znám lidi, co sladké moc nemusí, zato po chipsech nebo korbáčcích by se utloukli…ale narozdíl od sladkomilů u nich nepozoruju ani žádný zdravotní neduhy, ani vyloženě závislost. Málokdy si ty chipsy ‚musí‘ dát i během dne, protože prostě ‚musí‘… většinou se spokojí s večerním uzobáváním u televize a nemají problém v půlce pytlíku přestat. To u závislácích na čokoládě a sladkostech všeho druhu říct nemůžu. 🙂
Krom toho je prokázáno, že sladké obecně působí pozitivně na nervovou
soustavu, odbourává v lidech stres a napětí, působí jako jakési
antidepresivum…takže v rámci boje o udržení duševního zdraví hodně
lidí tu svou závislost na sladkém nejenže neřeší, ale ještě navíc ji
s požitkem přiživují.
O antidepresivních účincích soli jsem zatím neslyšela. 😉
Myslíš globálně a nebo v ČR? Bylo by vhodné doplnit.
annas | 5913 | |
Drap | 4621 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1313 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |