Co myslíte, že je pro člověka těžší poznávat: vesmír, nebo jeho mozek?

Obé je přibližně stehně komplikované na „poznání“.

Jako správný skeptik bych se měl zeptat, kam poznání toho či onoho povede, respektive čemu prospěje. Skutečně moudrý nakonec přijde na to, že nikam a ničemu. Ba naopak. Z ukvapeného „poznání“ je jen kousíček k ukvapenému konání a to spolu se samotnou neuváženou/uk­vapenou myšlenkou brzdí člověka v pokroku nejvíce, nevrací- li ho rovnou tam, kudy už dávno, dávno šel.

Vážíme si času? Má smysl měnit nepoznané? Uříznout strom, aniž znám jeho pravý význam? Má vejce učit slepici? Vším, co okolo sebe vidíme, cítíme a poznáváme, jsme byli stvořeni. Ale nechceme to pochopit a pokořit se tomu. (;

Samotné poznání neškodí. Není špatné. Být, poznávat a zemřít. Šířit poznání dále, ale nevytěžit ho. Nevytěžit z něho. Toť naše Achillova šlacha, věčně utržená.

Těžba je největší nepřítel poznání. Zjentek

Říká se, že neuro cesty v mozku jsou složitější než vesmír. Ale mozky jsou ve vesmíru, takže.. 🤔🤔

Pochopitelně, že vesmír. A jak Ježíš píše, tak mozek je součástí vesmíru.

Mně se zdá, že zatím je snadnější poznávat vesmír, dá se pozorovat i volným okem a technika je dnes velmi vyspělá. Něco z vesmíru se už dá dokonce i ohmatat, např. měsíc a meteory.