Co se ve skutečnosti děje s člověkem, který je navenek stoprocentně odolný vůči účinkům alkoholu?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Možná jen díky dlouhodobějšímu pití u něj vzrostla tolerance alkoholu. Je však jen otázkou času, kdy se tolerance prudce sníží..
Znám tato stadia alkoholismu přímo z okolí, kdy se bohužel přímo uchlastali dva mí známí.
Něco jsem i vyhledal:
http://alkoho­lici.unas.cz/al­kohol_4_faze.html

Odpoveď byla označena jako užitečná

Alkohol, absorpce, distribuce a eliminace

Alkohol, absorpce, distribuce a eliminace jsou simultánní procesy, které zahájí svou činnost při spotřebě. Absorpce je průchod alkoholu do krve. Distribuce je dočasné umístění alkoholu do různých tělesných tkání. . Vyloučení je odstranění alkoholu z těla. Difúze je metoda průchodu alkoholu přes buněčné membrány a řídí se koncentrace rozdíly na obou stranách buněčné stěny.

Několik nadpisů pro ilustraci.

Faktory, kterými se řídí účinek alkoholu, Tolerance vůči alkoholu, Více alkohou potřebného k dosažení stejného účinku, Centrální nervový systém tolerance, Ztráta tolerance atd.

http://transla­te.google.cz/tran­slate?hl=cs&lan­gpair=en|cs&u=http://­forcon.ca/lear­ning/alcohol.html

Odpoveď byla označena jako užitečná

Díky za zájem:-)
Víceméně souhlasím s beer(em). Lidé, kteří z konzumentů „pokročili“ mezi pijáky mají větší „trénink“, ale mohou časem dospět do zlomového stadia, kdy alkohol mohou pít „jako vodu“ a klasická opilost se nedostaví – jedná se o poslední stadium – alkoholismus.
Časté „požívání“ vede k celkovému snížení odolnosti organismu proti chladu (periferní vasodilatace, zmrznutí opilců), náchylnosti k infekcím. Vyčerpávají se zásoby vitamínů, především B1 (thiaminu), což může vést k nadbytku pyruvátu a k příznakům tzv. Wernickeova symptomu v důsledku poškození jader thalamu a jader vestibulárních a okohybných nervů (náhlý nystagmus, dvojité vidění, zmatenost). Wernickeův symptom může přerůst do Korsakovovy amnestické psychózy (porucha paměti pro nové vjemy po opakovaných příhodách deliria tremens), ke svalové a srdeční slabosti a k tzv. alkoholické kardiomyopatii (rozšíření srdce a dušnosti). Delirium tremens je těžká forma alkoholického abstinenčního syndromu. Charakterizují ji ataky úzkosti, zmatenost, nespavost, děsivé sny, tachykardie, halucinace (zrakové), pocení a deprese.
Časné příznaky – alkohol v dechu, někdy maskovaný bonbónem nebo žvýkačkou, případně zrnkovou kávou. Zarudlé oči, zhoršené pohyby, bolesti hlavy, nejistá chůze, ospalost, nezřetelná výslovnost. Při dlouhodobém pití amnesie, „okna“, osoba si nepamatuje, co pod vlivem alkoholu dělala, třes i bez alkoholu, zvyšování odolnosti proti alkoholu (více snese) a další výše zmíněné příznaky. Psychologicky a společensky traumatizujíci je ztráta nepijících přátel, vyvíjí se u některých samotářské nebo skupinové pití.
Riziko návykovosti, častější úrazy a vznik nemocí jater (cirhóza), vysoký krevní tlak, rozpad osobnosti, následně paradoxně sociální izolace.
Takže to obvykle končí tím, že alkoholik je „donucen“ pít ne z důvodu tzv. lepší nálady", ale „pouze“ pro přežití. Nic z toho nemá, proto tohle stadium bývá konečné. Často se stane, že člověku bývá nakonec osudová jedna jediná sklenka vodky…

Ještě něco k té „nemožnosti se opít“.
Obyčejně se to (kromě zmiňovaných alkoholiků) nestane Asiatům (o těch je všeobecně známo, že málo „snesou“) nebo tomu, který nikdy alkohol nepil – pokud tedy nemá zmutovaný gen. Na toto téma jsem kdysi četla něco, co by tě mohlo zajímat:-)

Vědci z Kalifornské univerzity v San Frascisku našli u červů gen, který je zodpovědný za odolnost k alkoholu. (Poznatek publikovali ve vědeckém časopise Cell.) Jejich článek způsobil mezi odborníky pátrajícími po příčinách ke sklonu k alkohlismu velký zájem, protože by mohl odhalit proč někteří z nás mají již po jedné skleničce „povznesenou“ náladu, zatímco s jinými to neudělá nic. Má se zato, že náchylnost k alkoholu postihuje všechny organismy podobným způsobem. Možná, že různé organismy sdílí dokonce i společný, jednoduchý gen, který je činí být málo odolnými k alkoholu.
Člen výzkumného týmu Dr. Steve McIntire, který se na zkoumání genetické odolnosti k alkoholu u červů podílel uvedl: „Doufáme, že se nám podaří vyvinout efektivní léčbu a zlepšit tak vyhlídky alkoholiků, kterých je jen v samotných USA na 14 milionů“. Btw – u nás je jich také dost.:-)
Šest let sledoval McIntire se svými kolegy jak říká „stovky tisíc červů ožralců“. A dodává: „Nyní již dovedu rozpoznat, kteří z červů mají opilecké sklony. Jejich příznaky jsou podobné těm, které mají opilí řidiči, když je zastaví policejní hlídka s vysokou hladinou alkoholu v krvi. Červi opilci se pohybují pomaleji, nemotorně a kladou méně vajíček. Přesně naopak se chovají červi abstinenti. Zatímco střízlivý červ drží své tělo ve tvaru pravidelného písmene S, opilý červ je rovnější a v pohybu je málo aktivní“.

Mutace v genu označeného slo-1 činí červa Caenorhabditis elegans odolného k alkoholu. Mutanti jsou schopni „nasávat“ až dvacetkrát vyšší limit koncentrace alkoholu, než jaký dovoluje norma pro krev u řidičů.

U střízlivých červů vědci zjistili, že mají všichni zmutovaný stejný gen. Tento gen je činí být odolnými proti intoxikačnímu efektu alkoholu. Gen kóduje pórovitý protein fungující jako kanál pro draslíkové ionty. Ty rozhodují o vedení vzruchu nervem. Pokud jsou tyto kanály neaktivní, (jako je tomu u červů mutantů), neurony se chovají normálně, navzdory přítomnosti alkoholu. Vysoká aktivita (prostupnost) těchto proteinových kanálků je na překážku komunikaci mezi mozkovými buňkami a vede k zmatečným pohybům. Červi s velmi aktivními SLO-1 kanálky se chovají tak, jakoby byli opilí dokonce i tehdy, když se nesetkali ani s kapkou alkoholu.
Otázka, která zatím není zodpovězena je, zda protein s kanálky pro ionty draslíku reaguje na různé hladiny alkoholu stejně u lidí i u červů.

Někteří neurobiologové se již nechali slyšet, že u člověka to nebude tak jednoduché, a že se na náchylnosti (odolnosti) k alkoholu budou podílet mnohé další geny. Tak například u lidí zůstávají někteří jedinci opilí déle než jiní. Je to dáno tím, že metabolizují alkohol pomaleji. Ženy například mají nižší hladinu enzymu rozkládajícího alkohol (alkohol dehydrogenáza). V tomto případě nehraje zjištěný gen slo-1 žádnou úlohu. Červi jako modelový organismus sice posloužili dobře, ale nyní budou mít i řadu nevýhod. Například takové měření stupně opilosti se u nich prakticky nedá posoudit. U lidí není problém kvantifikovat takové efekty jako je špatná výslovnost, ztráta opatrnosti a zábran, ale zkus to u červů…:-)
Nicméně nikdo nezpochybňuje, že se výzkumníkům sledujícím chování červů podařilo nasměrovat pozornost humánních genetiků na nový cíl – na gen nebo geny jako je slo-1. S poznáním jejich funkcí by mělo být mnohem schůdnější bojovat se zákeřností alkoholismu.

Ještě jeden podobný zajímavý článek na toto téma o octomilkách.
http://www.ty­den.cz/rubriky/ve­da/priroda/al­kohol-leci-octomilky-se-opijeji-aby-se-zbavily-parazitu_225729­.html

nemam tuseni co se deje v jeho tele …a nic podobneho jsem nevidel ..ale proc by doslo k cirhoze jater ?..v takovem pripade tedy pokud na cloveka alkohol nepusobi proc by ho tedy mel konzumovat?..ne­vidim duvod snad jen se predvest lidem ze to na nej nezabira …a to by nejspise nedelal porad …ale ze to na nej nepusobi tak by se stejne mohl alkoholem otravit ne?…nozna se pletu…

asi jsou jedinci kteří mohou odbourávat alkohol pomocí svého metabolismu, nikdy však ne na 100% – alkohol jim nejde tolik do krve
Ustojí víc než jiní je to i tréning :D – jakmile však přesáhnou svou schopnost, tak jim jde alkohol také do krve jako ostatním (byl případ té ženy co měla asi 4.5 promile alkoholu – protože byla zvyklá nedostala otravu krve)