Co to byl-„klik-klak“.

Já jsem tak říkala kuličkám které byli 2 pohromadě a vždy když jsem s nima hýbala tak o sebe klikaly

Klik-Klak! Fenomén zač.70let! Velmi podobný k fenoménu zač. 80let – Rubikovy kostky. Kdo neměl Klik-klak, JAKOBYNEBYL…

2 plastové kouličky (o průměru cca 4–6cm) provrtané skrz 1 otvorem a upevněné (obvykle uzlem) na koncích cca 25cm provázku, uprostřed něhož byl úchyt (nebo jen ouško pro 2 prsty), za který se provázek s kuličkami uchopil a rychlým střídavým pohybem ruky nahoru-dolů došlo k rozkmitání kuliček tak, že se střídavě v horní a dolní úvrati spolu potkávali s rychlou frekvencí. A tyto nárazy vydávaly výrazný pronikavý klikací hluk, slyšitelný široko-daleko. Doma to bylo na ohluchnutí…

Ti šťastnější si klik-klak koupili (typické „podpultové“ zboží = nebyl k sehnání), ostatní si ho vyrobili sami. Pamatuji si, že se v té době se začaly podezřele hojně ztrácet šroubovatelné hlavice z řadicích pák nákl.aut či zemních strojů. A z traktorů – ty byly nejlepší…

😉

Když na sídlišti začal jeden, což bylo hned velmi dobře slyšet, brzy se k němu přidávali další a leckdy nás klikalo i třeba 8 až 10 po celém sídlišti, přestože jsme se vůbec neviděli…

Byly z toho modré ruce. Plné modřin. Hlavně na počátku, když se to člověk učil – nebylo to lehké udržet přesnost směru kmitání ruky a frekvenci jejich pohybů… A většinou to i těm, co jsme to už uměli, to nakonec stejně padlo na ruku a omlátilo klouby a kosti na ruce. Až jsme 2.den ani nemohli ve škole psát…

Jojo klik-klak ten jsem taky měla. Byly to 2 kuličky spojené provázkem, uprostřed jsem měla smyčku, kterou jsem provlékla prst a pohybem nahoru dolů o sebe ty kuličky bouchaly. To bylo u nás doma kraválu 🙂

Krásná blbůstka a zadarmo. Používaly se bakelitové kuličky ukradené z obráběcích strojů.

jéje =) s tím jsem si taky hrávala! děkuju za připomenutí =)