Přizvuk souvisí se zvukovou podobou projevu.
Existuje slovní a větný přízvuk. Třeba rozlišit – slova nepřízvučná – příklonky a předklonky. Slova přízvučná – ve větě je na ně kladen důraz. Jinak jde o slabiky přízvučné a nepřízvučné. Snad pochopíte z dalšího vysvětlení.
1. slovní přízvuk = hlavní = je v českých slovech na 1. slabice.
ŠKO-la.
Neplatí to tak vždy
Nikdo BY MI neřekl pravdu – by, mi – příklonky = slova nepřízvučná.
PAN Novák přišel. Chlapec A dívka – Pan, a = slova nepřízvučná
U předklonek a příklonek vzniká přízvukový takt, tzn. fonetické
slovo, které nese jeden přízvuk
-
2. větný přízvuk – důraz = přízvuk, kterým některé slovo ve větě
vyniká nad ostatími slovy.
Souvisí s východiskem a jádrem – východisko – z čeho ve větě
vycházíme, jádro – to nejdůležitější, k čemu se dostaneme.
– větný přizvuk v oznamovací větě bude na konci.
Vyzvedněte si opravenou obuv VČAS = slovo přízvučné,
největší důraz.
I MY si si chceme odpočinout.
Někdy výše zmíněná pravidla neplatí, pokud chce autor/mluvčí některé slovo zdůraznit.
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek