Dálkoměr – soustava dvou vzájemě posunutých zrcátek, z nichž jedno je otočné. Odraz z obou je pak promítán do jednoho okuláru, tedy přes sebe. To jedno lze natáčet tek, aby došlo k přesnému překrytí obou obrazů (princip binokulárního prostorového vidění). Při zkalibrování „točítka“ lze na něm pak odečítat vzdálenost. Tento jednoduchý dálkoměr lze občas i někde pořídit, nebo jej sestavit.
U fotoaparátu jde o to, že ostření objektivu je spřaženo právě s oním natáčecím zrcátkem. Princip je pak už snad celkem jasný: Jak je nastaveno ostření, tak je pootočeno zrcátko a v okuláru je pak vidět, vzhledem k dualitě obrazu, kam je zaostřeno – v jaké vzdálenosti je objekt přesně překryt.
Podstatnou výhodou systému je, že ostření probíhá bez ohledu na konstrukci objektivu, bez ohledu na cloně, okulár je konstruován tak, aby všechny objekty v něm byly ostré a mnoho dalšího. Typickým představitelem dálkomerných foroaparátů je značka Leica, ale je i řada dalších, Zeiss Ikon, Nikon, Pentax… existují i středoformátové fotoaparáty s dálkoměrným ostřením. Existovalo i několik konstrukcí s autofocusem na principu dálkoměru.
1Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone
před 1965 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Edison>>> No já nevím. U binoklu je to jasné, ale na foťáku jsem ještě neviděl binokulární hledáček, jakkoliv jinak foťák s těmi překrývajícími se obrazy jsem viděl.
Já ale nepsal o binokuláru u foťáku, ale o principu binokulárního vidění – poznávání vzdálenosti. Jinak řečeno, tak, jako zdravý člověk celkem slušně odhadne vzdálenost díky dvěma očím to dělá právě i dálkoměr.