Náruživost je, dalo by se myslím říci, nezdravě silná vášeň :)

(náruživý čtenář má až nezdravě velkou vášeň ke čtení)

Opakem je negace… 😉

Náruživost, včetně té sexuální, je forma vášně, způsob prožívání okolností, situací, pokrmů, nápojů, koníčků atd.
Opakem je citový chlad… http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-je-opakem-vasne

„až nezdravá ctižádost něčeho dosáhnout“

Snad ti to stačí.

Neumíš si tu vygooglit? Třeba Lecyklopedia:

Náruživost, silná návyková potřeba spojená s výraznou snahou o dosažení předmětu náruživosti. Při překážkách o uspokojení náruživost vzniká silné emocionální napětí. Její zesílení se mění v závislost.

Ottův slovník naučný
Náruživost (něm. Leidenschaft) jest žádost, která vzniká tím, že jistý tlum představ se osamotí a znenáhla byv silen stane se konečně tak pevnou osvojovací srostlinou, že osvojuje i samo Já a mysl jednostraně ovládne. Náruživost pomalu se vyvíjí a má posily i ve svém ukájení i v překážkách, poněvadž tyto jí ukazují předmět chtění vždy lepějším. Podnětem bývají pudy ležící v povaze organismu (náruživost jako obžerství, labužnictví) i zvyky. Čím více který tlum představ se osamotí, tím spíše svým vlastním životem může žíti, srostliny jeho částí stávají se pevnějšími a úkonnost jejich jest tím přesnější. S tím souvisí soustředění pozornosti k předmětu náruživosti, ale i rozptýlenost na jiných stranách. Předmět náruživosti nemusí býti mravně zavržitelný, může býti mravně třeba i cenný. Každý fanatismus jest náruživost Náruživec rozhoduje se proti maximám, ač jejich význam zná; spor se zásadou jest u něho pevně dán. Náruživost dělí se obyčejně na objektivní a subjektivní. Objektivní jsou ty, kde se klade uspokojení do věcí mimo člověka ležících (lakota chce míti peníze k vůli penězům), subjektivní, kde člověk hledá uspokojení v podnětech vyvírajících z jeho nitra, v uspokojení vidí rozvoj a zmohutnění vlastního já a rozkoše užívá z vypjatého takto sebecitu. Ušlechtilé sebeužívání a sebeuctívání zovou někteří egotismem.