Co vypovídá o jednotlivci, generační skupině vlastnění či nevlastnění knihovny v domácnosti?

U každého to může být jinak. Nedá se paušalizovat.

Někdo vlastní knihovnu s knihami jen kvůli tomu, aby se pochlubil návštěvám množstvím kusů, tedy tím,, že je kulturní, že má přehled atd.

To mně připomíná Havlovu hru Vernisáž, v němž se majitelé předvádějí …

Byl jednou jeden mnich, měl mnoho knih, ale nevěděl, co je v nich …
–
Jiný má v knihovně jen menší počet knih, ale často navštěvuje veřejnou knihovnu, knihy si nekupuje apod. Ale to neznamená, že je barbar. Čte třeba mnohem víc než majitel velké knihovny.

Třetí případ – ale myslím si, že nezáleží na počtu, ale na vztahu k četbě a knihám. Mít knihy = občas je prolistovat, potěšit se s nimi, uvědomit si, čím kniha zaujala, je věc soukromá, není třeba stavět někomu na obdiv.

Dnes někteří upřednostňují elektronické knihy, jiní bohužel nechodí ani do knihovny, ani knihy nevlastní. Nečtou – tím se snižuje gramotnost, úroveň vyjadřování atd. K čemu to vede?

Upravil/a: annas

Že v domácnosti(ech) daného jedince(skupiny) ´se´ čte nebo nečte…
😉

Sečtělost byla vždycky známkou vzdělanosti a inteligence.
Myslím, že aspoň malá knihovna by neměla scházet v žádné domácností.
Mým snem vždycky byla velká knihovna, jen se poslední roky mění druh četby.

Ne každý,u koho nenajdu knihovnu,musí zákonitě patřit mezi kulturní barbary.
Po přestěhování se do menšího bytu jsem nusela knihovnu zrušit a byla nucena knihy pečlivě zabalit,uložit do krabic a uskladnit ve sklepních prostorách.
Knihy pro mne byly po celý život zdrojem poučení,získávání nových vědomostí.Pokud se jich nechci úplně vzdát,bylo toto řešení nezbytné.
Všichni,kdo mě znali jako vášnivou čtenářku,pocho­pili.Náhodným a vše kritizujícím návštěvám je zbytečné skutečný stav zdůvodňovat…

Byl jsem jednou v domácnosti, kde měli jen jednu jedinou knížku. Byla to tuším kuchařka sepsaná (nebo jen podepsaná a opatřená fotkou) nějakou stálicí televizní zábavy a myslím, že jim ji někdo strčil pod stromeček. Přesto to byli milí a pohostinní lidé 🙂

Hodnocení člověka podle toho co má nebo nemá mi připadá poněkud neobjektivní. Někdo nemá knihovnu kvůli nedostatku místa, financí a pod, ale je vzdělaný – může číst elektronické knihy, nebo si knihy půjčuje. Někdo má v knihovně 90% knih, které nikdy nečetl a neví o nich nic, jen, aby se ukázal.

Jenom to, že (ne)vlastní knihovnu.

Obzvláště v dnešní době – vždycky jsem měla hrozně ráda knihy.
V poslední době ale čtu téměř výhradně e-knihy, u nichž lze upravit
velikost zobrazení, nastavit velikost či barvu písma (inkoustu), …

Taková otázka nás v mládí nikdy nenapadla.
Zaplať bůh za technické knihy které vlastním a representativní obrázkové publikace. Dříve jsem hodně četl. Ty nejlepší knihy ( podle mého vkusu samozřejmě) stále mám doma v policích.

Nepřikládala bych tomu větší váhu, důvody už tu byly popsány v odpovědích přede mnou. Sečtělost je jedna věc, přehled a rozhled věc druhá. To bych se spíš než na knihovnu zaměřila na to, jak je kdo schopen se vyjadřovat a jak mluví.