Co z atmosféry Země přirozeně zachycuje v největší míře CO2?

Jak je to procentuálně, se mi nepodařilo najít, asi je velmi problematické to odhadnout, ale největším spotřebičem je bezesporu světový oceán. Jednak tím, že se CO2 ve vodě rozpouští a následně váže do CaCO3, jednak je fotosyntetizován mořským fytoplanktonem.

…nejvýkonnější ekosystém poutající vzdušný oxid uhličitý – mořský fytoplankton – není dosud příliš narušen. Velké množství oxidu uhličitého je také rozpuštěno ve světových mořích a oceánech, které tak regulují jeho množství v atmosféře. Pozvolný nárůst globální teploty však negativně ovlivňuje rozpustnost CO2 v mořské vodě a pozitivní zpětnou vazbou se tak dostává zpět do vzduchu další dodatečné množství tohoto skleníkového plynu. http://referaty-seminarky.cz/oxid-uhlicity/

Významnou roli hraje samozřejmě i suchozemské rostlinstvo.

Upravil/a: Kepler

Ahoj Usoman, Ukládání
Oxid uhličitý lze do jisté míry využít v chemickém, potravinářském a farmaceutickém průmyslu, při těžbě ropy a zemního plynu, pro tvorbu ochranné atmosféry nebo jako chladící médium. Při aplikaci CCS systémů na elektrárny či větší průmyslové objekty však bude vznikat mnohem více CO2 než je možné využít. Z toho důvodu se již delší dobu uvažuje o tom, kam s přebytečným CO2. Nabízí se několik možností:

 ukládání v geologických strukturách  minerální sklad  podmořský sklad

2.3.1.
Ukládání v geologických strukturách
Podstatou této metody je vstřikování CO2 do podzemních geologických formací. Nejvíce skladovacího prostoru nabízejí tyto potenciální uložiště:

 nevytěžitelné uhelné sloje  vyčerpaná ložiska ropy a zemního plynu  podzemní vodní jezera (tzv. aquifery)

Tyto geologické struktury byly vybrány na základě specifických fyzikálních a geochemických mechanismů, které jsou schopny zabránit úniku CO2 na povrch. Primární nevýhodou je geografické rozmístění těchto útvarů a jejich omezené kapacity (např. v Německu existuje možnost uložit asi 2,6 miliardy tun CO2. Při uvažování roční emise 345 miliónů tun CO2 by to znamenalo, že veškerá uložiště by byla plná do osmi let). Ukládání CO2 do vyčerpaných ložisek ropy a zemního plynu je první metodou, která již úspěšně funguje po mnoho let. Tento nápad přišel v souvislosti s vytěžováním posledních zbytků surovin z nalezišť pomocí zvýšení tlaku. Přímá injektáž CO2 v těchto případech bude mít i určitou návratnost nákladů souvisejících s jeho separací, transportem a ukládáním. Oxid uhličitý může být ukládán i v nevytěžitelných uhelných slojích, protože se dobře absorbuje do povrchu uhlí za vzniku metanu, který je možné využít v dalších průmyslových odvětvích a tím částečně vykompenzovat náklady. Technická proveditelnost závisí na propustnosti uhelného lože. Je však známo, že tato ložiska zadržovaly metan po milióny let, takže je pravděpodobné, že budou stejným způsobem spolehlivě zadržovat CO2. Aquifery jsou geologické formace obsahující vysoce mineralizované solanky. V několika případech už byly tyto formace využity ke skladování chemického odpadu. Jejich hlavní výhodou je poměrně častý výskyt a velké skladovací objemy. Nevýhodou však je nedostatečná znalost těchto struktur a žádná možnost kompenzace nákladů, protože zde nevzniká žádný vedlejší produkt, jako je tomu u uhelných slojí či ropných polí.

2.3.2. Minerální sklad
Princip minerálního skladování CO2 spočívá v zachycení uhlíku ve stabilních minerálech. Výhodou této metody je trvalé uložení CO2 bez jakýchkoliv možností úniku. Nicméně reakce mezi CO2 a minerály probíhá velmi pomalu. Z toho důvodu je potřeba minerály modifikovat, což je však energeticky náročná operace. Odhady IPCC naznačují, že elektrárna vybavená CCS technologií využívající minerálních skladů spotřebuje až o 180% více energie než běžná elektrárna. Z toho důvodu se o tomto způsobu skladování hovoří jen okrajově.

2.3.3. Podmořský sklad
Existují dva hlavní způsoby skladování CO2 v mořích. Prvním konceptem je metoda „rozpuštění“. Principielně je založena na injektáži CO2 lodí nebo potrubím do hloubky minimálně 1000 m a následném rozpouštění. Druhá metoda nazývaná „lake“ vidí řešení v ukládání CO2 na mořském dně v hloubkách větších než 3000 m, kde má CO2 větší hustotu než voda. Diskutuje se i metodě převedení CO2 na hydrogenuhličitany (pomocí vápence) nebo hydráty. Vliv na životní prostředí oceánů dlouhodobým skladováním je ovšem nesporný. Velké koncentrace CO2 zajisté způsobí úhyn mnohých mořských organismů, nemluvě o tom, že CO2 rozpuštěné v oceánech nakonec stejně dosáhne rovnováhy s atmosférou. Tento způsob skladování tedy není ani zdaleka tak trvanlivý jako ukládání v geologických formacích. Než bude možné tuto metodu v rozsáhlejším měřítku aplikovat, pokud vůbec, bude třeba ještě mnoha výzkumů.

3.4. Uložiště CO2
Altmark (Německo) Toto uložiště je známé spíše v souvislosti s projektem ve Schwarze Pumpe. Jeho kapacita se odhaduje na 500 milionů t uloženého CO2. Tato lokalita leží 350 km od Schwarze Pumpe. Oxid uhličitý je do Altmarku dopravován v kapalném stavu (při teplotě –25 °C a tlaku 1,5 MPa) nákladními automobily. Zatím však toto uložiště nefunguje dostatečně dlouho na to, aby byly vyvozeny jakékoliv závěry hovořící o jeho stabilitě, následcích na ekosystém či skladovacích investicích.

Sleipner (Norsko) Lokalita v Severním moři, kde se v hloubce 1000 m nachází salinický aquifer s odhadovanou celkovou kapacitou 25 milionů t CO2. Jde o jedno z mála míst na Zemi, kde neprobíhá ukládání CO2 za účelem zisku. Cena za ukládání v této lokalitě je okolo 32 euro/t CO2.

Snohvit (Norsko) Druhá lokalita u Norského pobřeží se nachází v Berentsově moři. Probíhá zde těžba zemního plynu a CO2 se vtláčí zpět do ložiska za účelem zvýšení výnosu. Je v provozu od roku 2001 a každým rokem přijme okolo 750000 t CO2.

In Salah (Alžírsko) Jedná se o ložisko zemního plynu, kde se pomocí metody MEA odstraňuje CO2 ze zemního plynu a následně se stlačuje zpět do ložiska. Zde má zpětné vtláčení rovněž za úkol zvýšit výtěžnost zemního plynu. Zařízení funguje od roku 2004. Celková kapacita pro potenciální ukládání CO2 je asi 17 milionů t CO2.

Těžko říct procentuálně

Zdroj: https://www.vut­br.cz/www_base/zav_pra­ce_soubor_verej­ne.php?file_id=29563