Co zdravého, inteligentního a šťastného člověka z rodiny ateistů přesvědčí k víře v boha?

třeba že uvěří? ;)

První krok může být to, že se začne ptát po smyslu života.

Možná si takový člověk uvědomí, že zdraví, inteligence a štěstí jsou boží dary, které nejsou dány každému a on si uvědomí, že je za to někomu vděčný, a že to není rodina. Rodina mu mohla poskytnou vzdělání a hmotné zabezpečení, ale jsou věci, které žádný člověk nemůže dát jinému a nelze je koupit. Možná ho tato úvaha přivede k víře v Boha. Boží cesty a cestu k Bohu jsou nevyzpytatelné pro nás obyčejné smrtelníky.

Nic mně nepřesvědčí k víře v boha.
Když jsem ateista budu jím až do konce života.

Zdravých, inteligentních, šťastných ale zároveň věřícich lidí je docela dost. Bůh není berlička pro nemocné a méně schopné jedince. Každý, i sebe inteligentnější a sebevzdělanější člověk, který se cítí naprosto zdráv a šťastný, hledá smysl života a zároveň s tím, někdo vědomě někdo podvědomě, hledá i Boha.
Někoho k víře přivede zdánlivá maličkost, někoho vyslyšená modlitba, ale znám lidi – vzdělance, kteří se tak dlouho svým studiem snažili dokázat, že Bůh neexistuje, až dospěli k opačnému závěru.

Může to být setkání s nějakou charismatickou osobou, třeba ve škole, nebo nějaký nevšední zážitek. Pokud je dotyčný sugestibilní povahy, tak snadno podlehne.

Též bych řekl, že většinou je to hodně spojené s hledáním smyslu života a existence. Předcházet tomu může lecco od obyčejné zvědavosti až po něco co ti otřese celým pojetím reality.

Upravil/a: Panthe

Většinou je to nějaká tragédie, když člověk potřebuje přehodit tu zodpovědnost na někoho jinýho (né, za to nemůžu já, to bůh) a když třeba umírá, tak se k tomu přidá ještě strach, a potřeba uvěřit nějaký iluzi (ne neshniju a nebudou mě žrát červíci, pěkně se vznesu a poletím do nebíčka).

Nic.

Neexistuje nic, co by kohokoliv přimělo uvěřit
něčemu, čemu nevěří.

Totéž platí pro víru v Boha: Člověk buď (u)věří
nebo ne(uvěří). Žádné přesvědčování na tom nic
nezmění (platí pro oba směry).

________
Reakce na Hapiky:

Já jsem ateista, nepřipouštím, že po smrti
něco existuje, ale o víru v Boha se zajímám.

Víra je víra (věřící říkají dar). Člověk věří nebo nevěří.
Nejde o projev (svobodné) vůle (víru neovlivníte vůlí).

Upravil/a: ivzez

… nic …
… jen nechápu, jak se věřící – a tím myslím jakékoliv náboženství (oni totiž muslimové slovy a činy: bijte nevěřící, jen vrací křesťanům jejich „mírumilovné“ křižácké výpravy) – snaží přesvědčit, že zrovna ten jejich Bůh je správný, anikoho nenapadlo, že když jich je tolik (no, on i jeden hrál na obě strany, za Adolfa, i za spojence), že nejlepší je ŽÁDNÝ…

Možná to přesvědčení, že víra v Boha je pravda. 🙂

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její je cesta smrti. Spravedlnost ne vždy přichází v realitě, ale určitě nás čeká až po smrti. Kdo si nepřipouští, že může být či existovat i něco po smrti, ten se o víru v Boha nebude nikdy zajímat. Na Vaši otázku existují zkráceně tři slova, které v podstatě rozdělují ateisty od věřících: Víra, naděje a láska. Pro ateisty to jsou jen tlachy a milují jen danou realitu.

Upravil/a: hapiky

Někdy to může být přežití téměř bezvýchodné situace, např. ošklivá letecká havárie, nebo přírodní katastrofa.

Setkání s Bohem.
Jenže pak už to není víra, ale znalost.

Upravil/a: dubraro