Když slova vyřkl znalec gastronomie, tak z toho vyplývá, že se v jeho době (1755–1826) ve Francii věnovala pozornost stolování, přípravě jídel.

Dnes se jeho jmkéno objevuje v názvu některých „delikates“. On sám byl labužník a přípavu jídel povýšil na „vědu“.

Tvrdil, že kdo se přejídá a opíjí, neumí jíst ani pít, je tedy buran.

Tak to zřejmě platilo v tehdejší době.

Takže podle jídla a stolování často poznáte, jaký člověk je. Nejen jeho chování, ale i nároky na jídlo. Může být vybíravý, skromný, náročný, v restaurace nespokojený, peskuje personál, hlát či nimrá v jídla atd.
Jak k jídlu, tak k dílu …

Třeba i tloušťka ukazuje na nestřídmost v jídle, přejídání na to, že nedbá na své zdraví, „jídlem si kope hrob“.

Není to vždy jednoznačné – někdo kupuje levnější nekvalitní potraviny, aby ušetřil a nasytil „hladové krky“, ale tím všem ničí zdraví. Jiný uvažuje – méně, ale kvalitnější.

U každého je to individuálné. Ne všichni jedinci si mohou vybírat. Proto i takto můžete poznat, o jaký typ lidí jde. Tudíž i peníze hrají roli.

Nemůžete přece soudit člověka, pokud ho neznáte … nemusí se vám jeho jednání líbit, , ale je to jeho věc …

Upravil/a: annas

Tohle pořekadlo je ovšem nástrojem pouze pro erudované odborníky, jenž dokáží přesně určit, že když jíš třeba hovínka, tak seš moucha, nikoli čuně, jak se po dlouhá léta tvrdívalo.

Citát beru jako osobní pohled na to, co jí jiná osoba..
Podle jídla soudit nelze, sto lidí – sto chutí. Někdo rád sladké, druhý maso, třetí zeleninu. Jeden víno, jiný vodu. Málokdy vím o důvodech, proč to či ono jídlo ne/může.
Obezita nemusí souviset s přejídáním, hubení spořádají klidně dvě porce…
Má-li někdo bohatě prostřený stůl, vyhovuje možná představám o zámožnosti.

To však neznamená, že pestrá obyčejná strava je znakem chudoby.

Já se řídím vlastním mottem: „Dokud můžeš, jez co ti chutná a tělo přijímá. Na ostatní se neohlížej, všem se stejně nezavděčíš. Nenajdeš mezi nimi skoro nikoho, kdo je ochoten z lásky k bližnímu tvůj talíř naplnit…“

Upravil/a: johana 56

Já tento citát vnímám jako obtěžující. Co je komu do toho, co mám ráda. Já se zajímám pouze o stravovací návyky mé rodiny.