Dá se dát státu dar?

Dá. Peníze, nemovitost, pozemek, drahocenné, umělecké věci a vlastně snad každá věc, kterou člověk vlastní (či vlastnil před smrtí a pak to odkázal), a která se dá zpeněžit. Jde-li o úmrť (žádní dědicové), tak dědictví dokonce automaticky připadá státu.
Ale kdo státu něco odkazuje? A když tak spíš nepřímo, jako nějakým institucím nebo správním celkům (městu, obci, galerii, knihovně, škole, muzeu,…). Soukromým nebo veřejným. A veřejné jsou právě ty státní. Lidé takto odkazují např. své knihy, umělecká díla a jiné sbírky. Taktéž pozemky.
Pokud jde přímo o stát (bez „prostředníka“ jako správní celky nebo instituce), tak se ty věci zpravidla hned zpeněžují/prodávají přes nějakou aukci a peníze pak jdou do státní kasy.

Upravil/a: NoFear

Můžeš dát komu chceš co chceš, ten však dar nemusí přijmout.

Dobře zmiňuješ, nemůžeš to dát na co chceš, pokud bys stanovil podmínky využití daru, které by byly v rozporu se zákonem, pak by to mělo další dopady.

Tebou zmiňovaná Severní Korea by jistě mohla obdržet dar na financování humanitních věcí, kdyby jsi to daroval na bij proti zločinným imperialistům, měl bys doma dost vážný problém.

Z jiného soudku, třeba Mucha daroval Slovanskou epopej Praze za podmínky, že pro ni postaví výstavní palác (zjednodušeně), no a Praha neudělala nic a dodnes není jasné, komu dílo patří. Tedy možná že už to jasné je, ale bylo to o slovíčkaření i o tom, jestli tehdejší právní řád umožňoval darovací podmínku, co v okamžiku kdy není řečeno do kdy splnit takovou podmínku, atd…

Upravil/a: autacek

Dá se. Vzpomněl jsem si na akce, které probíhaly většinou přes ROH, kdy se vybíraly v hotovosti, nebo i srážkou ze mzdy peníze pro různé krajiny ve světě, kde se vyskytly nějaké problémy (zemětřesení, občanské války, hladomory a pod.). Měli jsme v kolektivu jednoho věčného rýpala, který na jedné schůzi ROH (pro mladší – revoluční odborové hnutí) chtěl v diskuzi od představenstva vysvětlit, kam jeho 10 Kčs se sbírky půjdou. Že má na to právo. Nedozvěděl se to. Další diskuze: měl připomínku, že když je duben měsícem bezpečnosti, tak by neměli v kantýně prodávat tvrdý chleba. Na každé schůzi jsme čekali, s čím zase zaperlí.

Upravil/a: paul1