Dá se lidská psychika adaptovat na válečný konflikt, když je do něj sám člověk zapojen?

Dokáže, ale ne vždy, ne u všech a ne pro všechny kultury (či pokud po určitou dobu nějak žijí). Většinu to (DNES) spíš zlomí a zdevastuje. Buď hned nebo později. Přesto NĚJAKÝM způsobem si na to většina může nějak zvyknout – pokud přežije – ale jejich psychika z toho může být ve výsledku v háji. Takže zde bych to vyloženě nebral jako že se na to zcela (psychicky) adaptují a bude to bez následků.
Ale i v dnenší době je to možné. Zkrátka si na to člověk zvykne (když to vidí a zažívá dnes a denně). „Klíč“ je v tom, že se mu změní vnímání a především se naučít zvládat stresové situace, vč. ohrožení života. Schopnost přizpůsobit se podmínkám a přežít. Uvykne tomu těžko říct jako jestli na to zcela zvykny a příjme to – jako spíše bude doufat v klid a mír – ale myšleno tak, že se naučí zvládat tu situaci a žít v ní = tedy adaptovat se na ni, psychicky i jinak).
Samotný princip armády a vojáků je toho důkazem, byť jsou na to trénovaní (lépe, či hůře), ale vojáci jsou taky jen lidi. A i v dnešní době je mnohem více následných PTSP, sebevražd nebo drogově závislých vojáků, či veteránů.
Člověk v zemi bez války a větších konfliktů, problémů (násilí, kriminalita), se po_ere, když se poprvé kolem něj třeba začne střílet anebo je nějak jeho život v ohrožení. Ale když už to zažil 60×, 100× a ještě mnohem víc (ve větší a horší míře), tak už to pro něj nemusí být až tak nesnesitelné ani stresující. Dojde k zocelení (včetně psychiky a emocí, i třeba znecitlivění), celkové zvýšení odolnosti, osvojení nebo rozšíření mechanismu přežití.
Samozřejmě ne každý bude reagovat, snášet to a přizpůsobovat se stejně. Hlavně dnes. Dlouhodobě to může mít velmi negativní vliv na psychiku pro některé (úzkosti, deprese, traumata a PTSP, duševní poruchy, atd). Některé to psychicky odrovná hned. Avšak v lidských možnostech je se tomu přizpůsobit, žít a zvládat krajně nebezpečné a vysoce stresující situace, kdy je třeba téměř nonstop ohrožen život (už jen obecně život v pravěku, mráz a jiné nehostinné podmínky, šelmy všude a nebezpečí číhající všude; a celá historie a život jednotlivců v konfliktu a vážném ohrožení). V instinktech a pudech – a celkově v těle i v mysli – to je (problém spíš je že ta psychika právě může být dost odlišná – zejména před válkou, a tak to někteří budou snášet mnohem hůř).
Otázkou taky je v jaké válce (jaké podmínky, jak je vedena, jak často – nějaká bitva a násilí,atd), jak dlouho, co vše si prožil nebo o co/koho přišel. To vše bude nebo může hrát roli. – V otázce, jak snáší (umí snášet) válku, a to i třeba po válce, kdy se situace změní, uvolní a teprve teď se ta psychika může po_rat.

Tohle je nejvíc ze všeho o mentalitě, psychologii (jako psychice, ale nejen jí) – jako přístup a snášení války. A ta se může lišit individuálně, dobově i kolektivně (národně/státně, kulturně) – a taky se může měnit, i jen během života jedince. Vem v potaz, že mnohé kultury/národy doslova žily válkami a válčilo se pořád. Historie lidstva je historie válek. Nebudu teď rozebírat, jak je válka špatná, strašná a v čem všem je špatná. To je na každém.. Válka začala být vnímána více negativně zejména za poslední cca 2 století a nejvíc od konce první a druhé světové. Jinak byly dřív války docela normou a zvykem. A pro člověka (i spolešnost), který dlouhodobě žije v míru, to pro něj může být velký šok a o to hůř se na to může adaptovat. Neb v menší nebo větší míře zažil nějak válečný konflikt téměř každý člověk, co kdy žil. Tedy až do novověku. Nemluvě o úplně rozdílných podmínkách života – mnohem těžších; nejen fyzicky. Takže společnost, která je bezkonfliktní (alespoň právně a mentálně), pacifická, nikdy válku pořádně nezažila, stojí ne jednoduchosti, luxusu/dostupnosti a jisté pohodlnosti, se bude jen těžko přeorientovávat na válku (platí samozřejmě i pro její občany). NECHCI nazývat dnenší společnost vyloženě změkčilou, ale když se podíváme na středověk, celý starověk (i třeba pravěk), lidi byli silnější. A samozřejmě myslím celkově, ale i obecně byli průměrně více fyzicky silnější. A i obyčejné situace, práce a život, kterým žili, by většina dnes nezvládla ani měsíc, někteří ani týden.
Krom společnosti se taky se samozřejmě vyvíjela válka a je někde jinde (než dřív, například víc devastující atd). Ale když si odmyslíme přístup k ní a že většinu rozdílností pramenící zejména z pokroku teychnologii/techni­ky, tak je jinak pořád stejná a je to pořád válka. Historické války (jak kde/kdy) nebyly méně brutální nebo méně stresující (nebo že by měly menší důvod pro stres), jen proto, že měli jinou technologii.

Upravil/a: Disraeli

Člověk si může zvyknout skoro na všechno.

Dobrý dotaz! 👍

Jo, na to Ti dokážu odpovědět a myslím, že to bude i pochopitelné, a to docela lehce.

Co je člověku přirozené? Bydlet v baráku? Určitě ne! Bydlet v paneláku? Zdaleka ne! Stát 12 hodin u Maschine, s jednou přestávkou 30 minut, a dokolečka dokola provádět rutinisovanou činnost? V žádném případě! Řídit silostroj, který se pohybuje rychlostí 80, 100, 120, 250 kmph? V žádném případě! Všecko z toho je, pro naši psychiku, forma válečnýho konfliktu a vidíš to: přesto se z toho většina lidí nehroutí!

Vzpomínáš, jak začala ta choroba, na toho prvního „VIP pacoše“, tlustýho taxikáře? Kolik se kolem něho nadělalo, psaly o něm všecky noviny, v každých zprávách měl svý místo. A co 1,125 pacoš „na hadičkách“, víš, kdo to byl? Já ne. Stalin měl pravdu, když řekl, že smrt jednoho je tragédie a smrt tisíců statistika. 🤷‍♀️

Válka nedopadá na všecky recipročně, že by, jako, každý byl 1× znásilněn, každýmu by zavraždil (někdo) přesně 0.52 člena rodiny, každý by hladověl přesně 13.27 dne – chápeš kam mířím? Podívej se, vem Protektorát, to byla, v podstatě, poslední válka, které jsme se, nějak, účastnili: na vesnici, v horách, jsi o válce ani nemusel vědět. Jo, možná, když tě přišli otravovat partisani, protože oproti všelidové představě a bolševické propagandě v duchu socialistického realismu, realita opravdová a skutečná nebyla tak černobílá. A, ano, po partisanech přišel Wehrmacht, Gestapo, Waffen-SS, atp. „Tiež som mala žltačku: ako prišla, tak aj odišla.“ O tom, jak probíhala „návštěva“ partisanů, versus kontrola Němců, mám informace přímo od pamětníků, mojí babky, prababky a nejen o nich. Ten „Dr.Evil“, alespoň u nás, nebyli ti Němci. Tedy, pokud jsi neměl co skrývat, samozřejmě. Do té doby byli velmi, velmi korrektní. Tím, samozřejmě, nechci říct, že to nebyl nepřítel, ani tím nechci říct, že to bylo všude stejné, pouze poznamenávám, že svět není černobílý a ne vždy je všecko tak, jak se tvrdí, nebo jeví a prima vista.

Dobře, tak přišli partisani, chtěli fošny, chtěli žrádlo. Naši předci byli více pragmatičtí: bude konec války, udat jsi je nemohl, i když na tebe mířili kvérem, protože ti bylo jasné, že by, buďto, přišli znovu a vypálili ti barák a zmordovali tě, nebo by skončila válka a jak bys dopadl, bylo asi jasné. Takže si jim to dal. Na vesnici z trochy žrádla a pár latí nikdo nezkapal. Němci přišli, zkontrolovali barák, půdu, sklepy a odešli. Jako jestli se z tohoto někdo zhroutí? Tak by ho porazilo něco i v době míru.

Jasně, ve městě byla jiná situace, třeba v Praze za povstání, že? No ale zase: tak se ti lidi sebrali, šli někde do krytu. Nebo ženský šly pomáhat na ošetřovnu, chlapi na barikádu. Spousta lidí, většina lidí, vlastně normálně pracovala.

A vojáci? Dneska není válka, jak za Marie Terezie. Už tehdy voják střílel na slepo a čekal, až ho to trefí. Když došlo na boj muže proti muži? Tak když už k němu došlo, tak byly dvě možnosti: buďto jsi to přežil a zabil, nebo jsi byl zabit. Když ti z toho „hráblo“? Tak ti z toho „hráblo“, nebyl jsi první ani poslední. Ale, v principu, nejde o nic jiného, než když ti „hrábne“ po tom, co jsi účastníkem těžký autonehody. Třeba autobusu. Nic moc se ti nestane, ale vidíš to.

Jo, válka je svinstvo, ale celá naše společnost je svinstvo. Korrupce, mafie, delinkvence – to všecko je na denním pořádku, více či méně. Jasně, je otázkou času, jestli se tě to dotkne. Jasně, je otázkou času, když už se tě to dotkne, nakolik se tě to dotkne.

Ale v tý válce je to to samé, v principu! Jenom se to dotkne více lidí. A, ano, jako každá revoluce, jako každý větší společenský otřes, prostě a jednoduše, jako jakákoli taková a podobná událost, to poznamená, více či méně, populaci.

A? Myslíš, že to někoho zajímá!? 😂 Však většina lidí je, nějak, psychicky narušena, i do MKN-10 by se vlezli, jenom, prostě, nebyli diagnostikováni.

Aby se tohle změnilo, musela by naše společnost být postavena na onačejších základech, z gruntu! Úplně znovu a úplně z gruntu! Vždyť furt žijete v Matrixu: válka je pořád kolem nás. Že je, teď a tady, mír? Teď a tady, co není dnes, může bejt zítra! 😉

Vojáci jsou pro ten účel vycvičeni.

Říkali zaveď plyn, ušetříš a stalo se. Pak řekli zatepli, ušetříš a člověk zateplil. Pak řekli fotovoltaika. Výhodné. Říkají choď nakupovat nezdravé a ty chodíš nakupovat nezdravé. Tak budou říkat choď a střílej do nepřátel inu půjdeš a budeš střílet do nepřátel. Ratatatata. A když přijde nějaký bacil řeknou dej si tečku. Bez ní nejsi náš. Vybavené.

Brachu jsme ve válce / pravil premiér / budeme bojovat s jadernou velmocí / pravil generál / jsi deformovanej nebo chodíš v klidu do zaměstnání, supermarketů do knajpy za slečnama či nikoliv.

Každý sa snaži prežiť. Človek je tvor prispôsobivý svojmu životnému priestoru. Krátko to tu definoval zjentek vo svojej odpovedi „Říkali zaveď plyn, ušetříš a stalo se…“
*Ak pozriete dnes na človeka, ktorého ste poznali pred jeho prežitím nejakej tragédie, vidíte, že ho to zmenilo. Niektorých tragédia zlomí, ale niektorí sa jej následkom vzoprú, ale stopy po nej preživším zostanú vždy. Aký je vplyv tragédie, vojnového konfliktu, silný na psychiku preživšieho priameho účastníka závisí aj od jeho duševných schopností, od jeho odolnosti podliehania vonkajším vplyvom. *
*Každá osobná účasť na vojnovom konflikte človeka poznačí, či chce alebo nechce a zanechá v ňom následky. *
Počas svojho krátkeho života som zažila aj krv aj streľbu nielen na filmovom plátne, ale žiaľ aj v realite i s osobnými následkami a skutočným zranením. Ako ma to psychicky poznačilo?
Mojim heslom bolo a dodnes stále je „No passaran!
Nie vojnovým štváčom, Nie vojnovým konfliktom!
Život v mieri je krajší a ľudskejší.“

Upravil/a: led

Jak, kdo…
Člověk si zvykne i na smrt…