Vidíte subjektivně objektivní realitu, která existuje nezávisle na vás. Z toho plyne, že subjekt hodnotí subjekt objektivně.

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi pojmy objektivní a subjektivní.

1. Objektivní je to, co existuje nezávisle na nás, tedy obecně.
. Objektivní vidění je nestranné, nezaujaté, neosobn.í

2. Subjektivní je osobní, nepřihlíží se k objektivní skutečnosti.

1. Např. Dojde k nějaké dopravní nehodě,. To je objektivní skutečnost – stala se nehoda.

Jenže hodnotit objektivně je velmi těžké, i když se snažíme. . Pracují emoce i naše vědomí.
Převažuje subjektivní hodnocení, tedy jak to vidím já, mohu se lišit od druhého.
--

2. Váš příklad.

To, že dotyčný člověk existuje nezávisle na nás, je objektivní skutečnost.
Vy ho považujete za hezkého, druhý za ošklivého atd.
Každý se dívá jinými očima, má jiný smysl pro vnímání krásy či ošklivosti. To je subjektivní přístup.

S tím se setkáváme denně. Venku prší – to je objektivní skutečnost. Ale někdo hodnotí déšť jako malý liják, jiný velký atd. – to už je náš subjektivní pohled na objektivní skutečnost,.

.Objektivně vidí snad jen bůh, pokud se dívá.

Upravil/a: annas

Spíš bych to řekl tak, že existuje vše, co vidíme objektivně. Pak už je to jen na zhodnocení pozorovatele. Člověk může být vnímán tak i tak, krásný nebo ošklivý, záleží na vkusu a někdy to ani nezávisí na vzhledu.

Tvé doplnění vypovídá právě o tom, že je to subjektivní vnímání… když to každý vidí jinak. Ale proč by to neexistovalo? Svým způsobem je skoro všechno subjektivní. To by pak neexistovalo nic.
Něco je jen otázkou preferencí… to pak neznamená, že ta věc neexistuje. Ošklivost i krása mohou též jen úhel pohledu, ale existuje to pro každého jinak („skutečný“ popis je pak věcný a jen popisuje, jak třeba ten člověk vypadá, aniž by to nějak „zabarvil“ – pozitivně, negativně nebo jinak). Ta věc je skutečná, ale mínění o ní může být rozličné.

A to bych řekl, že je pravda, protože objektivní vnímání, tak úplně neexistuje. Každý jedince vše vnímá subjktivně (i když se to může blížit skutečnosti nebo se to s ní dokonce shoduje – ale to neznamená, že to nevnímá subjektivně).
Objektivita znamená skutečnost, odpovídající realitě. Ale to je spíš nějaké zkoumání a nějaké (možná) fyzikální zákony (dokonce ani fyzikální zákony nemusí ve skutečnosti platit tak, jak platí a být takové jaké se zdají). Faktem je, že se nic nedá brát čistě subjektivně (z pohledu jednoho člověka). Ve smyslu nestranosti by to možná mohlo být i z pohledu jednoho člověka, ale osobně bych to neřekl. Člověk nemusí být nutně zaujatý, aby něco vnímal subjektivně. I lidé pokoušející se o objektivitu jsou (i když třeba neúmyslně) subjektivní. Vše vnímají ze svého pohledu a ten byl utvářen v jejich minulosti na základě zkušeností a poznání.

Trochu povídání na dané téma: http://www.ma­nagement.cz/sub­jektivni-a-objektivni-cast-i/