Díváte se vždy na světlou stranu života?

Snažím se to, ale někdy to jde dost obtížně

Snažím se být optimista. Na téměř každém člověku najdu něco dobrého. I když jsem celkem vážně nemocný a mám nejisté bydlení, tak na svém životě toho vidím mnoho dobrého, za co je dobré žít.

V anglo-americké kultuře je normální vysmívat se smrti. Proto i Halloween.
Vždycky se snažím vidět rovnováhu. Proto odsuzuji hurá-fanatiky: pro-ukrajinské, stejně jako pro-ruské. Nic dobrého z extrémů nekouká. Každy nemá dar vidět celkový obraz, a neutopit se ve zbytečnostech a detailech.

Upravil/a: Ametyst

To se nedá naučit, nebo se pro to „rozhodnout“, nebo tak něco a podobně.

Strachu ze smrti se člověk zbaví, pokud prožije absolutně bisarní „frontový“ prožitek (Weischedelův frontový zážitek, v našem prostředí je známější spíše Patočkovo podání), pokud prožije absolutní absurditu bytí, a to samo o sobě nestačí, ten jedinec musí být s to setrvat v té situaci, ne z ní utéct (míním tím setrvat v bytostném dialogu, tu absolutní absurditu bytí si člověk prožije, poněvadž ona je absurdní v tom, a také právě proto, že se jí nedá vyhnout), a k tomu si musí vzpomínku na ten prožitek uchovat, musí pochopit její podstatu a smysl a těžit z toho. Což se většině nepovede, nebo minimálně ne na poprvé. Jiná cesta neexistuje, byť, samozřejmě, spousta filosofů by se mnou nesouhlasila.

Do té doby je to, co popisuješ, akorát dětinské a trapné. Svět není „bílý“, ani „černý“ a je poněkud bláhové dívat se na něj jako na „bílý“ stejně dokonale, jako je bláhové a bisarní dívat se na něj jako na „černý“.

Takže ne, v tomto smyslu nedívám, je to dětinský a nesmyslný konstrukt kartesiánské filosofie, něco jako „jé, mne dnes tak krásně bolí hlava!“ To otravuje!

Polož někam bankovky a tam se upře pohled.

Dívám se na světlo na konci tunelu.

Život má nějakou světlou stranu?