Doba promlčení pojistné události
Dobrý den. Měl jsem nehodu 22.3.2021. Přes rok jsem se dohadoval s pojištovnou. Probíhalo i správní řízení apod. Pojištovna nakonec uznala nárok 24.3.2022. Tzn po roce. Odkdy běží promlčení lhůta na to aby se uplatinili náklady na nehodu? Já jsem myslel, že je to od doby odsouhlasení nároku.
Děkuji Kupka
| Zajímavá 0 před 2 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpovědi
Dobrý den, pane Kupko,
promlčecí doba pro uplatnění nároků z pojistné události je v České republice obecně 3 roky. Ta začíná běžet od okamžiku, kdy se o nároku na plnění pojistného můžete dozvědět, nejpozději však s uplynutím tří let od vzniku pojistné události. Jestliže tedy po roce od nehody pojišťovna uznala nárok na pojistné, může být rozhodující datum buď datum nehody nebo datum uznaní nároku.
Záleží na konkrétních okolnostech a také na tom, jak je formulována smlouva s pojišťovnou. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že nárok na plnění pojistného se uplatňuje u pojišťovny, a nikoli v soudním sporu. S ohledem na složitost problematiky by bylo vhodné obrátit se na právního poradce nebo přímo na pojišťovnu, aby vám vysvětlila, jak je to v daném případě.
Přeji hodně úspěchů!
|
0
před 2 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Obvykle platí, že pokud se na to upozorní, tak už to nemůže být promlčeno, i kdyby se to pak táhlo roky.
|
0
před 2 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Zmatený dotaz, právo je kogentní a malicherné, povstává ze skutečností, skutečnosti je potřeba uvést výslovně a pregnantně. 🤦♀️
Relevantní je ustanovení § 626 & § 635 odst.2 obč.zákoníku.
Podle ustanovení § 626 obč.zákoníku u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.
Podle ustanovení § 635 odst.2 obč.zákoníku právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.
Dále platí:
Podle ustanovení § 620 odst.1 obč.zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.
Podle ustanovení § 636 odst.1 obč.zákoníku právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.
Mezi dikcí ustanovení § 626 & § 635 odst.2 obč.zákoníku není kontravalentní vztah podle zásady lex specialis derogat legi generali, neboť platí, že ustanovení § 635 odst.2 obč.zákoníku je lex preacavantur, ježto chrání pojišťovnu před tím, aby byla povinna plnit v době, kdy již není povinen plnit povinný; pro ustanovení počátku a konce promlčení lhůty se, tak, užije ustanovení § 626, § 620 odst.1 a § 635 odst.1 obč.zákoníku (in rozsudek Nejvyššího soudu v Brně, jednací číslo 25Cdo 1976/2019–182 z 28. listopadu 2019).
Obecná promlčecí doba činí deset let ode dne vzniku škody nebo újmy; lhůta je objektivní (§ 636 odst.1 obč.zákoníku). Subjektivní promlčecí doba začne běžet ode dne, kdy má poškozený vědomost 1. o škodě a 2. o osobě povinné k její náhradě (§ 620 odst.1 věta prvá obč.zákoníku). Subjektivní promlčecí doba pak začne běžet jeden rok od pojistné události (§ 626 věta prvá obč.zákoníku), avšak nikoli dříve, než má poškozený vědomost o totožnosti osoby povinné k náhradě.
V praxi se tak bude krýt počátek běhu lhůty s dnem vzniku pojistné události, neboť totožnost řidiče, nebo jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích, bude poškozenému známa, výjimkou bude např. újezd.
Vztah běhu promlčecích dob a účasti ve správním řízení:
Co se týká totožnosti osoby odpovědné za škodu, ustanovení § 620 odst.1 obč.zákoníku nelze vykládat isolovaně bez reflexe dikce ustanovení § 619 odst.2 & § 4 odst.2 obč.zákoníku.
Podle ustanovení § 619 odst.2 obč.zákoníku právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.
Podle ustanovení § 4 odst.2 obč.zákoníku činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
Proto argumentace poškozeného, že o okolnostech (osobě povinné) nevěděl, bude uznána soudem právem opravdu jenom výjimečně, např. u již zmíněného újezdu (in rozsudek Nejvyššího soudu v Brně, spisové značky 25Cdo 1510/2019 z 28. května 2020).
Není tak, například, požadováno, aby pachatel dopravní nehody byl za pachatele uznán deklaratorním enunciátem rozhodnutí správního orgánu, ježto je v moci práva a vykonatelnosti, bohatě postačuje, že poškozený si o pachateli dopravní nehody učiní úsudek (zásada causa criminalis non praejudicat civili).
Podle ustanovení § 648 obč.zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.
Podle ustanovení § 70 odst.2 zák. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, se stává poškozeným uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na náhradu škody nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení může uplatnit u správního orgánu nejpozději při prvním ústním jednání nebo ve lhůtě určené správním orgánem, nekoná-li se ústní jednání, nebylo-li již o tomto nároku rozhodnuto v občanskoprávním nebo jiném řízení, nebo pokud takové řízení neprobíhá. Jestliže osoba, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný spácháním přestupku bezdůvodně obohatil, uplatnila nárok na náhradu této škody nebo nárok na vydání takového bezdůvodného obohacení v předcházejícím trestním řízení o totožném skutku, stává se poškozeným zahájením řízení.
Jinými slovy:
- pokud jsi uplatnil u správního orgánu nárok na náhradu škody, postupem souladným s ustanovením § 70 odst.2 věty druhé zák.o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v souladu s ustanovením § 648 věty prvé obč.zákoníku uplatněním nároku se promlčecí lhůta staví, a to do dne, kdy nabude moci práva rozhodnutí, kterým bude rozhodnuto o takto uplatněném nároku na náhradu škody,
- v jakémkoli jiném případě nemá jakékoli jiné správní řízení k běhu jakékoli lhůty žádnou právní relevanci.
Ergo:
Podle toho, co jsi popsal, byl tvůj nárok na náhradu škody promlčen 24. března 2024, respektive 23. březen 2024 byl posledním dnem, kdy jsi mohl své právo uplatnit u soudu, aniž by strana protivná mohla právem a úspěšně vznést námitku promlčení.
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
https://rozhodnuti.nsoud.cz/Judikatura/att.nsf/at/4FC15C012BEAC888C12588AF0003C69D/$file/25%20cdo%201976_2019.pdf?openElement
https://rozhodnuti.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/14D8DEF8D7827C12C125859E004D55DF?openDocument&Highlight=0,
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-250
|
0
před 2 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Dobrý den
děkuji za odpověď. V občanském zákoníků jsem se dočetl, že je možné aby nová lhůta promlčení běžela od uznání nároku plnění. Cituji Pokud pojišťovna písemné uzná dluh tak se promlčecí lhůta přerušuje a začíná běžet nová.
Jasné: nejde o „uznání nároku“, to občanský zákoník nezná, jde o uznání dluhu. Zní to podobně, ale je mezi tím propastný rozdíl – právo je kogentní a velmi, velmi malicherné! 🙄🤦♀️
Uznání dluhu upravuje ustanovení § 2053 & § 2054 obč.zákoníku.
Jednoduše řečeno, pokud:
- povinný uzná dluh co do podstaty,
- povinný uzná dluh co do výše a
- povinný to uznání učiní v písemné formě
dluh tím, de facto, učiní nesporným, neboli, postaví právní domněnku, že dluh trvá (in § 133 o. s. ř.). Takovéto uznání dluhu může být učiněno kdykoli, tedy i u dluhu promlčeného a má povahu vykonatelného rozhodnutí, tedy, ode dne, který po něm následuje, běží nová promlčecí doba 10 let (§ 639 obč.zákoníku).
Krom výše popsaného institutu uznání dluhu podle ustanovení § 2053 obč.zákoníku, existuje ještě institut uznání dluhu podle ustanovení § 2054 obč.zákoníku.
Pro něj platí, že povinný dluh uzná, jestliže:
- placením úroků,
- plní-li z části.
Takové uznání dluhu však není možné u promlčeného dluhu.3
Cokoli jiného je právně absolutně neúčinné, tedy irrelevantní!
- Kdy je vhodné podat návrh na osobní bankrot? (3 odpovědi)
- Co vše se dá započítat jako náklady spojené s reklamací? (3 odpovědi)
- Může přejít dluh z rodičů na dítě za jejich života? (5 odpovědí)
- Co se stane, když je dědic v exekuci a zdědí nemovitost, na které je zástavní právo smluvní? (2 odpovědi)
- Platí ještě nárok na dědictví po prarodičích? (2 odpovědi)
